Nejsem perfektní

18.Kapitola

Pohled Elizabeth, pondělí 7:00:
Zase pondělí, otráveně jsem přejela po displeji telefonu, aby se ten otravný zvuk vypnul. S nechutí jsem vstala a udělala si vše potřebné.

Vyrazila jsem do školy. Cestou se mi honilo spoustu myšlenek. Hlavně o Tobiasovi, včera večer mi ještě napsal. Zase mi psal že mě chce zpátky. Poslala jsem ho dopr*ele.

Než jsem se nedála byla jsem u školy. Jako vždy jsem si chtěla nasadit kapucu, ale něco mě zastavilo. Otočila jsem se a viděla Camerona.

,,Camerone, co to sakra děláš?" sykla jsem. Byla jsem namáčklá na zdi a on se opíral rukama těsně vedle mé hlavy.

,,Dávej si bacha na Bena," řekl a odešel. On mě varoval před Benem? Docvaklo mi to. Chce abych si hlídala tu kapucu. Chápu. Nasadila jsem si jí a   pochodovala jsem ke své skříňce. Vytáhla jsem si z ní potřebné učebnice a zavřela ji. Málem jsem dostala infarkt. Ben se po mě natahoval. Nakopla jsem ho a on couvnul. Pro sebe jsem se usmála a šla jsem do třídy. Sedla jsem si a začala jsem se učit na test. Cameron mě jako vždy hypnotyzoval nebo hlídal, říkejte si tomu jak chcete. Test byl za jedna. Teď přetrpět zbytek dne.

Škola skončila a šla jsem domů. Cestou jsem zase málem dostala infarkt. To je čtvrtý za den, můj osobní rekord. Každopádně tam zase stál Ben a za ním Cameron.

,,Ahoj El," začal Ben. A sakra. Přešla jsem na druhou stranu silnice a zahlédla postavu Tobiase.

,,No ten mi tady ještě scházel!" zavrčela jsem a začala jsem se pomalu vztekat. Z jedný strany byl Ben a Cameron a z druhé Tobias.

,,El, vyslechni mě," řekl Tobias.

,,Můžete mě dopr*ele nechat. Tohle nedávám. Jdu domů," křikla jsem a rozběhla se. Utíkali za mnou. Teď se mi hodí ty sporty co dělám. Vzala jsem to do jedné tmavé uličky a vylezla na stěnu, kde jsem si sedla. Oni zastavili a koukali na mě.

,,Nechceš jít dolů?"

,,Ne, navíc dům mám naproti," usmála jsem se přes vlasy.

,,Takže tě máme jako sledovat?"

,,Ne, spíš to znělo.....jako čauves," řekla jsem a seskočila na druhou stranu.

,,El!" křikli. Začala jsem se smát a tak jsem se ještě podívala přes zeď na ně.

,,To je vtipné, ale jděte do prdele," ukázala jsem prostředníček a běžela domů. Doma jsem se mohla počůrat smíchy, ale smích mě přešel protože zítra jdu k psychološce. Potřebuju plán.