Nejsem perfektní

66.Kapitola

Pohled Elizabeth, nová škola 7:45:
Ta škola vypadá divně, tady se mi líbit nebude. S kapucí na hlavě jsem vešla dovnitř. Chvíli mi trvalo než jsem našla ředitelnu. Ale našla jsem jí. Slušně jsem zaklepala.

,,Dále," ozvalo se. Vešla jsem dovnitř a sundala jsem si kapuci.

,,Dobrý den, jsem tu nová," řekla jsem.

,,Dobře, tady máš rozvrh a učebnice," dala mi vše ta ředitelka a zase věnovala papírům. Jen jsem pokrčila rameny a vzala si vše co mi dala. Potom jsem odešla, nasadila jsem si kapuci a hledala třídu 54. Kde to je? Do někoho jsem vrazila.

,,Tenhle den už být horší nemůže. Moc se omlouvám," řekla jsem a hledala rozvrh který mi upadl.

,,Jsi tu nová co?" zeptal se mě hlas.

,,Hm," přikývla jsem.

,,Třída 54? Tam jdu teď taky, zavedu tě tam," řekl a podal mi rozvrh. Vzala jsem si ho. Ani jsem si ho neprohlédla. A on mě taky neviděl, protože jsem měla kapuci a sklopenou hlavu.

,,Tady to je," ukázal mi.

,,Dík," řekla jsem a zaplula jsem tam. Hledala jsem volnou lavici. A taky se mi poštěstilo a byla lavice volná. U okna v první řadě. Přesně jak jsem seděla v bývalé škole. Hodila jsem tašku k lavici a sedla si. Někteří si šeptali, kdo jsem a co jsem zač. Někdo dokonce řekl, že jsem bad girl. Ruce jsem zatínala v pěsti. Zazvonilo. No konečně. Všichni byli ticho. Učitelka si to kráčela do třídy. Usmívala se.

,,Žáci, máme tady novou studentku. Můžeš se nám sem jít představit? A sundej si tu kapucu," řekla mile. Udělala jsem tak a šla k ní otočila jsem se čelem k celé třídě. Sundala jsem si kapucu a vlasy dala na stranu.

,,Ahoj jsem Elisabeth, kamarádi mi říkají různě El, Beth. Můj oblíbený koníček je malování a čtení," řekla jsem nezaujatě. Učitelka si mě prohlédla. ,,Děje se něco?"  zeptala jsem se a sedla si do lavice.

,,Řekla jsi to tak nezaujatě, fakt čteš?" zeptala se vážně.

,,Takže četla jsem Selekci, Romea a Julii a všechno další," řekla jsem. Povzdechla si a začala vykládat látku. Bohužel tu kterou jsme my dělali před měsícem. Vytáhla jsem si blok a kreslila jsem si.

,,Proč si nic nezapisuješ?" vykřikla učitelka. Vytáhla jsem si svůj starý sešit a ukázala jí látku.

,,My už to probírali před měsícem. Umím to," řekla jsem.

,,Tak mi to pojď předvést," usmála se takovým tím vítězným ušklebkem. Vzala jsem si křídu a prohlédla jsem si příklad. Jednoduché.

,,Takže, vynásobit, vykrátit dvěma a zaokrouhlit a máme výsledek. Řekla jsem. Jen přikývla a já si zase šla sednout do lavice a kreslit si. Něco jsem prostě kreslila.

Konečně zazvonilo a mě přišla zpráva od Cama. Zavolala jsem mu.

Hovor:

El: Ahoj.

Cameron: Ahoj. Jak se máš?

El: Jo jde to, ale jebtu nuda a všichni o mě mluví. Nazvali mě bad girl. (smích)

Cameron: No nekecej, takže drsňačka.

El: Nech toho nebo za tebou přijedu a dostaneš.

Cameron: Už se bojím.

El: Co děláš ty?

Cameron: Už se stěhujeme.

El: Co tvůj táta?

Cameron: Každý den se mě ptá, jestli jsem v pohodě. America si mě vždy důkladně prohlíží a Marlee, s ní je to jako vždy.

El: Takže se na tebe lepí.

Cameron: Přesně.

El: Hele už budu končit zavoláme si večer.

Caneron: Ahoj. Užij si ten blázinec drsňačko.

Konec hovoru.