Nejsem perfektní

13.Kapitola

Pohled Elizabeth:
Rychle jsem ho odstrčila a šla zalít čaj. Co jsem to provedla. Nejspíš to, co ti poradilo srdce? Řeklo moje podvědomí. Ne, nemůžu. Nejsem připravená. Koukla jsem se na Camerona, ten stál jako sloup.

,,Camerone? Máš tu čaj," zamávala jsem mu před obličejem.

,,Jo....hm.....promiň," zadrhával se.

,,Jo v pohodě," zamumlala jsem a sedla si na židli. Možná se mi ten polibek přece jen líbil. Možná. Jo, to je to správné slovo.

,,Ne vážně, promiň, nevím co to do mě vjelo," řekl se sklopenou hlavou. Camerona něco mrzí? Tak to je novinka.

,,Jak jsem řekla. V pohodě. To se občas kamarádům stane," usmála jsem se.

Pohled Camerona:
Ona mě teď hodila do friend zone. Au, to zabolelo.

Pohled Elizabeth:
Vypadal, že ho neco trápí.

,,Děje se něco? Vypadá t, že tě něco užíra" zeptala jsem se ho starostlivě.

,,Ne v pohodě," řekl a napil se čaje.

,,Tak kdy se domluvíme to doučování," zeptala jsem se.

,,Co?" podíval se na mě nechápavě.

,,Kdy se domluvíme na doučování. Fakt ti nic není? Jsi úplně mimo," řekla jsem a trochu jsem se zamračila.

,,Ne, je mi fajn. Půjdu domů," zamumlal a vstal. Odešel a ani se nerozloučil. Co s ním je? Chová se divně od toho polibku. Potom jsem si to uvědomila. Já ho hodila do friend zone. Já jsem blbá

,,El? Jsem doma!" uslyšela jsem tátův hlas z chodby.

,,Ahoj," řekla jsem. Přišel do kuchyně.

,,Ty jsi tu měla kamaráda?" divil se.

,,Ne, mám imaginární kamarádku," lhala jsem.

,,Měla by jsi si už nekoho najít. Blázníš," řekl už trochu přísněji. To mi ještě chybělo. Hádka z tátou.

,,Hmm," vydala jsem ze sebe.

,,El, moc dobře víš, že chci pro tebe to nejlepší. Je ti sedmnáct. Máš být normální a šťastné dítě.  Ty jseš ale odtažitá, nejíš a bojíš se každého koho uvidíš. Všichni nejsme jako Tobias," řekl a opřel se zády o linku.

,,Já...nemůžu nikomu věřit. Bojím se. Nechci se svěřovat, nechci kazit náladu ostatním tou mojí depresivní náladou. Já.... radši budu sedět a nechám se užírat myšlenkami," sklopila jsem hlavu do mého klína.

,,Jsou to dva roky El! Dva roky! Tvá matka si našla někoho jiného! Nechala mi tě ať se starám! Ani nevíš jak to mám těžký!" křikl.

,,A víš jaký to mám já tati?! Jsem denně v depresích, nemám nikoho komu bych se svěřila! Padám zase na dno a nikdo mi nemůže pomoci!" rozbrečela jsem se a běžela do pokoje, kde jsem se zamkla.