42.Kapitola

9.2K 434 17
                                    

Pohled Camerona:
Teď asi řeknu tu nejstupidnější věc na světě.

,,Mám tě moc rád. Nikdy tě neodpustím," řekl jsem. Ztuhla.

,,Nikdy neříkej nikdy Camerone," zašeptala po dlouhém tichu.

,,Proč ne?" zeptal jsem se.

,,Protože se vždy něco stane," řekla a odtáhla se. Chytl jsem ji za paži. Otočila se na mě.

,,Ale já to myslím vážně," řekl jsem co nejvážněji.

,,Já to svoje taky. Uvidíme kdo bude mít pravdu," řekla a vzala si věci. Pak se šla prevléct do koupelny. Zůstal jsem sám sedět na posteli. Ona mi nedůvěřuje. Co mám udělat, aby mi věřila? Udělal jsem včera to co vylo v mých silách. Sladké řeči a překvapení El nedonutí ti věřit. Pitomče! křiklo moje podvědomí. To by ji musel někdo něco udělat. Abych se postavil dotyčnému a bránil El. Nechci do toho tahat Bena. Musí to udělat někdo jiný.  Tobias ji pořád otravuje. Navíc posledně byl dost naštvaný. Určitě se bude chtít pomstít. Budu jen blízko El, nesmí se jí něco stát. Třeba mi potom bude důvěřovat.

Pohled Elizabeth:
Šla jsem se převléct do koupelny. Když jsem měla hotovo vyšla jsem ven. Cameron se na mě jen podíval.

,,Už jdu domů. Mám toho doma dost na práci," vymluvila jsem se. On jen přikývl. Skoro jsem z toho domu vyběhla. Nezapomněla jsem na kapucu a sluchátka. Pustila jsem si písničku Gasoline. (Viz. Média)Věděla jsem kam jít. Vzhůru do lesíku. Miluju to tam. Navíc jsem dostala nápad.  Zrychlila jsem krok. Ale nejdřív jdu domů uklidit.

Hned jak jsem dorazila na místo jsem si vytáhla mobil. Sedla si na trávu a sundala kapuci. Vyfotila jsem se. Fotka u západu slunce vypadala úžasně a hlavně ty vlasy. Nevěděla jsem že jsou tak dlouhé. ( Zase viz. Média). Dala jsem si to jako profilovou fotku na všechny sociální sítě. Věřte mi, do pár minut jsem měla hodně lajkū a komentářů typu: Smrtka se vyfotila, k nevíře, ale sluší. Nebo: Moc ti to sluší. Nevím proč se tak hezká holka zakrývá. Tenhle komentář byl od Camerona. Bála jsem se, aby nikdo nezjistil, že spolu jsme. Holky ve škole by mě nenáviděly ještě víc než teď. A to je ta nenávist na vysoké úrovni. Přišla mi zpráva. Tobias. Co zase chce?

Zprávy:

Tobias: Pěkná fotka kočičko. Vypadáš mile a zranitelně. Však neboj, jednou budeš sama a já se chopím situace. Bude sranda. 😉

El: Díky. Ale nejsem.tak zranitelná a neboj sranda bude, ale pro mě. 😏

Tobias: Nějak ti 👆 ego.

El: Jednou se s prominutím z těch sraček dostat musím.

Tobias: Uvidíme, jak dlouho ti to vydrží.

El: Dost dlouho abych ti za to vše nakopala zadek.

Tobias: Díky za připomenutí. Teď mě omluv, jdu se udělat rukou a budu si u toho prohlížet tvou fotku.

El: No fuj. Nechtěla bych být tvůj telefon.

Konec zpráv.

Jsem docela naštvaná. Tobias se chová jako největší nadržený prase na světě. Uvidíme jak se bude smát až mu nakopu zadek. Já si to užiju. Fotbal umím a ránu mám. Bude mít pěknou fialovou modřinu na tom jeho zadku.


Nejsem perfektníKde žijí příběhy. Začni objevovat