Epilog

6.9K 382 43
                                    

Pohled Elizabeth, o dva roky později:

,,El?" zeptal se mě hlas. Cameron. Vůbec se nezměnil. Já ano, už se nebojím a jsem jako dřív, stalo se to nedávno. Taky jsem si ostříhala vlasy a nedosahují ani k ramenům.

,,Tohle jsem si nikdy nepředstavoval, ale kvůli tobě jsem si ten proslov musel připravit," uchechtnul se. Kleknul si na jedno koleno přede mě. ,,Ušli jsme dlouhou cestu, ale ty jsi přes tyhle hrozné překážky zůstala silná a to jsem rád. Jsem rád, že jsi mi ukázala tu veselou a usměvavou El. A proto se se chci zeptat," vytáhl krabičku z kapsy. Šlo na něm vidět, že je nervózní. Otevřel jí přímo přede mnou. ,,Vezmeš si mě?" zeptal se. Neměla jsem slov. Začaly mi téct slzy a obejmula jsem ho.

,,Ano," zašeptala jsem mu u ucha.

,,Miluji tě," hlesl.

,,To já tebe taky," řekla jsem a dala mu dlouhý polibek.

...........................................................
Konec! Ne, ale vážně tohle je konec, ale jestli budete chtít, tak můžu sem přidat jednu nebo dvě kapitoly z jejich společného života😉. Dnes dokončím i Adopci 2. Takže doufám, že z toho konce nedostanete infarkt.😅

Nejsem perfektníKde žijí příběhy. Začni objevovat