Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Už jsi v pořádku

Dívka pomalu začala otevírat oči. Měla strach. Poslední rok se probouzela s tím, že doufala, že tohle všechno je jenom sen. Ovšem, tohle ráno doufala v pravý opak.
„Bello?" promluvil na chlapecký hlas. Dívce připadal povědomý.
Otevřela oči úplně. Ležela v měkké posteli, v chlapeckém pokoji. A právě chlapec, kterému nejspíš tenhle pokoj patřil, se nad ní zrovna skláněl.
„Už jsi v pořádku," ujišťoval ji. Zněl jako anděl. Pro dívku bylo příjemné po roce slyšet jiný hlas, než jeho.
Nezmohla se na odpověď. Ten kluk však zvednul ruku a pohladil ji s ní po tváři. Až teď si všimla, jak hezký byl. A ten jeho úsměv...
„Miku," rozrazila dveře nějaká holka, „snída-" její pohled se zarazil na vyhublé dívce. Došlo jí, že v tomhle domě byla nejspíš nezvaný host.
„Ario," stoupnul si ten kluk, Mike, „vysvětlím to."
„A co konkrétně?" vystartovala po něm ta holka, Aria. Radši se však ztišila a zavřela dveře.
„Například?" zajímal se Mike.
„Například kdo to je?"
„Řekněme... Bella."
„Díky za stručnost. Tak dál - co tady dělá?"
„Odpočívá?"
„Miku, nedělej si ze mě srandu."
„Věř mi. Nemám k tomu nejmenší důvod. Ale budu potřebovat tvou pomoc."
„Jo? A s čím jako? Chceš, abych jí přinesla snídani do postele?"
„Musím o ní říct rodičům."
„Fajn. Tak ji jednoduše vytáhni z postele a přiveď ji dolů se slovy: 'Mami a tati, tohle je moje nová holka, Nella.'"
„Bella. A není to moje holka."
„Tak co tady sakra dělá?"
„On mě zachránil," řekla konečně něco dívka. Oba sourozenci se na ni otočila..
Aria k ní přistoupila o krok blíž, „jak to myslíš, zachránil?"