Vstoupil jsem do našeho pokoje s jídlem v rukách. Napadlo mě, že bychom se podívali na film. Seděla jsi u stolu a… psala si úkoly. „Bell…" položil jsem misky na stůl a rychle k tobě přispěchal, „tohle nemusíš. Vždyť víš, že ti učitelé říkali, že po tobě nic moc požadovat nebudou."
„Já vím," ani ses na mě nepodívala, „jenomže já prostě nějak potřebuju zaměstnat svůj mozek. Musím na to přestat myslet. Nechci…"
„Bell," otočil jsem si tě i s židlí k sobě, „podívej… já chápu, že mi nechceš říct, co se tam dole dělo. Jenomže mě ubíjí sledovat, jak mi tady umíráš před očima."
Sklonila jsi pohled do klína. „Já ti to chci říct, Mikeu, opravdu chci. Jenom… prostě… potřebuju čas. To je všechno, jenom… dej mi čas."
„Kolik jenom budeš potřebovat. Ale do té doby… nechci, aby ses trápila. A věř mi, že matematika ti jenom víc přitíží."
„Tak co navrhuješ, chytráku?"
„No…" strčil jsem ti pramen vlasů za ucho, „o něčem bych věděl."
Jenom ses usmála. Šel jsem zavřít dveře. Sotva jsem tak učinil, přistoupila jsi ke mně. Chytnul jsem tě za boky, otočil tě a tlače tě ke dveřím, políbil jsem tě. Jenom jsi mi ochotně vycházela vstříc.
ČTEŠ
Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]
Fanfiction„Ona není moje sestra!" Kdyby Mike Montgomery poslechnul svou sestru, nic z tohohle by se nestalo. Nenašel by vězněnou dívku. Nezachránil by ji. Nezamiloval by se do ní. Neztratil by ji. Příběh dvou zamilovaných, které bohužel okolní svět bere jako...