Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Potřebuju ho

Bylo příjemné procházet chodbou, aniž by na mě ostatní vrhali nenávistné pohledy. Skupinka, jíž se ostatní věnovali, byla sotva pár metrů před námi. A my se k ní rychlým krokem blížili.
„Neměl by ses s ní bavit," řekla Aria po chvilce.
„Cože?" nechápal jsem.
„S Monou. Mikeu, ona je-"
„Ario," zarazil jsem ji vztekle, „starej se laskavě o sebe. Jasný?"
„Ale pod jednou podmínkou," vydechla bezradně.
„Jakou."
„Ty se teď taky starej o sebe."
Slova své sestry jsem pochopil až ve chvíli, kdy jsem viděl skupinku čtyř dívek zastavujících u tvojí skříňky. U tebe.
„Ty musíš být Bella," slyšel jsem slova Alison. Na nic jsem nečekal a vystartoval za vámi. „Mikeu!" křičela Aria. Marně.
Vyděšeně jsi před Alison stála jako nějaký její poddaný, který vysloveně čeká na svůj trest. Klepala ses. Třásla ses. A mně bylo jasné, že by ses chovala úplně jinak, kdybych ti neřekl, že to její bratr tě věznil.
„Bello!" zakřičel jsem a stoupnul si mezi tebe a Alison. Ovinula jsi své paže okolo mého těla, až jsi své dlaně spojila na mé hrudi a svůj vyděšený obličej zabořila do mých zad.
„Mikeu," zafuněla Alison. Já jsem se však zamračil. Téhle rodině jsem jednoduše odmítal věřit. Alison jsem nesnášel už předtím. Ale teď… Nevěděl jsem, co by ti byla schopná udělat.
„Vyrostl jsi," usmála se lehce. Mé ruce se sevřely v pěst.
„Mikeu," chodbou se k nám přes narůstající dav studentů dostal pan Harris. A mně došlo, že jsem porušil svůj slib. Jenomže… potřebovalas mě.
„Bello," přistoupil k nám Harris blíž, až si tě vzal a zamířil s tebou k němu do kanceláře.
„Mikea…" vzlykla jsi potichu, „prosím… Já… Potřebuju ho."
Harris se nejistě díval z tebe na mě. Nakonec mi pokynul, ať jdu s vámi. Po tom, co jsem Alison věnoval poslední nenávistný pohled, jsem se rozešel za vámi a vzal si tě zpátky pod svá ochranná křídla.