Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Nechceš být úchyl

„Dělej!"
„Ne!"
„Miku…"
„Nebudu ji zvát na rande!"
„Proč ne?"
„Možná proto, že ji nemám rád? A že ona mě taky nemá ráda? Těžko říct, jestli vůbec zná moje jméno."
„Pořád po tobě pokukuje. No tak, Montgomery…"
„Chápete, že já s Monou nikdy nic mít nebudu?"
„Hoši, hoši, klid. Copak jste zapomněli? Mike už svůj cíl má. Přece svoji mladší sestřičku."
„Neříkej jí tak."
„Jenomže ona je, Montgomery. A sám dobře víš, že bratr a sestra spolu nic mít nemůžou. Protože by to bylo… divný? Úchylný? A ty přece nechceš být úchyl, Montgomery. Nechceš, aby si na tebe všichni ukazovali jenom proto, že ty svoje hormony neudržíš na uzdě."
„Ona není moje sestra…"
„Jo. Vysvětluj to celé škole."
Tohle mi podsouvali všichni. Pořád. Bratr a sestra spolu nic mít nemůžou. Tys nebyla moje sestra! Nikdy jsi nebyla, nejsi a nikdy ani nebudeš.
Tohle byl první den, kdy jsem tě zklamal. Kdy jsi po tom, co jsem udělal, utekla pryč. Je mi to moc líto, Bell. Neměl jsem to dělat.
Odvrátil jsem od kluků zrak a podíval se na Ariinu spolužačku, jež stála na druhém konci jídelny. Když se naše pohledy střetly, uhla s tím jejím.
Musel jsem něco udělat. Sebral jsem odvahu a udělal to, co mě napadlo jako první.
„Ahoj, Mono," přišel jsem ke svému cíli. Monu to očividně překvapilo
„Ahoj, Miku," usmála se. Fajn, možná byla trochu hezká. Jenomže moje srdce už dávno patřilo někomu jinému. I přes to jsem však udělal to, co jsem udělal.
„Mono, můžu tě o něco požádat?"
„Jasně. A o co?" zajímala se.
Zhluboka jsem se nadechnul. „Nevyšiluj," vypadlo ze mě. Než stihla Mona jakkoliv zareagovat, dal jsem jí pusu. Radši jsem se však hned odtáhnul. Aby nepoznala, že to bylo prakticky z donucení, usmál jsem se. Stejně tak se usmála ona. A to byl ten moment, kdy mi došlo, že jsem to posral.
Kluci tleskali, pískali, smáli se. Otočili se k nám snad všichni, co tam v tu chvíli byli. A když říkám všichni, myslím tím všichni. Úplně všichni. Do jednoho.
Zatímco jsem šel zpátky ke klukům, rozhlížel jsem se dokola a díval se na přihlížející. Neřešil jsem je.
Nakonec jsem se podíval za sebe. A tehdy mi došlo, že víc jsem to posrat nemohl.
Že tam stála Aria a vyjeveně se na mě dívala, to bych ještě přežil. Nad čím jsem se však musel pozastavit, byla holka stojící právě vedle mojí sestry.
Nemohl jsem se na tebe ani podívat. Do očí se ti shromažďovaly slzy. Nakonec sis dlaněmi překryla ústa a nos a rozeběhla se pryč.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Mohl jsem jít za klukama. Mohl jsem jít pryč od všech. Mohl jsem běžet za tebou. Měl jsem běžet za tebou. Bohužel, v té chvíli jsem myslel jenom na jednu věc. Obrátil jsem se ke spoluhráčům, kteří mi tě a tvou reakci naštěstí nepodsouvali. I tak jsem se cítil strašně špatně. Bylo to sobecké. Bylo to bezohledné. Ale bylo to správné. Vůči tobě.