Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Ztratil jsem naději

Slyšel jsem Ariu, jak volá na taťku. A to jsem prostě nemohl dopustit.
„Drž se ode mě dál," s prstem před sebou ode mě couvala, sotva spatřila, že jsem vešel do obýváku prakticky hned po ní.
„Ario, poslouchej mě."
„Ne, nebo přísahám Bohu, že zavolám policii."
„Prostě poslouchej! Jasný? Můžu to vysvětlit. Chceš slyšet, co se stalo Moně nebo ne?"
Zklidnila se. Mlčela. Cítil jsem, že mám slzy na krajíčku.
„Vím, co si myslíš, ale já jsem jí neublížil. Pár dní před Díkůvzdáním jsem šel k Moně domů a překvapil ji. Zrovna s někým volala, klečela u svojí miniledničky. Byla plná zkumavek s krví. Řekla mi, že to je její krev. Že na to chce nalákat A tak, že je roztříští o stěny svého domu a na nějakou dobu zmizí."
„Mikeu, jestli to, co mi teď říkáš, je pravda-"
„Je. Přísahám. Hádali jsme se kvůli tomu několik dní, ale nakonec mě přesvědčila, že to má všechno pod kontrolou. Že se jí nic nestane. Už tomu nevěřím." Sotva mi bylo rozumět. „Několikrát jsme se měli sejít, ale nikdy se neukázala."
„A bojíš se, že A ji obelstil a zabil."
Rychlým přikyvováním jsem projevil souhlas. Kdybych řekl jediné slovo, asi bych to už nevydržel.
„Mikeu, proč máš Moninu krev?"
„Dala mi ji. Jako slib, že se vrátí. Neschoval jsem ji do toho stromu, protože jsem Moně ublížil. Schoval jsem ji, abys ji nenašla, a nevyptávala se. Je to to jediné, co mi po ní zbylo."
„Takže Alison podle tebe není A?"
„Nemůže být. Alison tady ani nebyla, když se to stalo. Cyrus mi řekl, že A mu poručil vytáhnout ji z města."
„Proto jsi za ní chodil do vězení?"
Nevěděl jsem, jak reagovat. Vždyť říct prosté ano by bylo tak jednoduché. Jenomže mé svědomí mi to nedovolilo. Nedovolilo mi posunout tě dozadu.
„Mikeu… proč jsi chodil za Alison do vězení?"
Popotáhnul jsem a z kapsy vytáhnul kus papíru. Nosil jsem ho u sebe pořád, už od chvíle, kdy jsem ho dostal. Dal mi ho Cyrus.
„Je to mnohem horší," Aria četla vzkaz nahlas, „než tehdy v tom sklepě. Vypadá to úplně stejně jako tvůj pokoj. Jenomže horší je to v tom, že teď mi chybí něco víc než jídlo, kontakt s lidmi, jméno a prakticky celá minulost. Chybíš mi, Mikeu." Okamžitě ke mně zvedla svůj pohled. Věděla moc dobře, co to znamená. „Ty obrázky… odkud je máš?"
„Vždycky se mi objevily samy od sebe na stole. Tenhle vzkaz mi dal Cyrus osobně. Nechtěl jsem krást vaši krev, Ario. Jenomže…"
„Máš za to, že když přistoupíš na jejich hru, tak ji pustí."
Otřel jsem si úplně mokrý obličej do rukávu. Aria ke mně přistoupila a po tom, co mi vrátila papírek do kapsy, mě obejmula. A bylo to tady. Ten moment, kterého jsem se tolik bál. Ztratil jsem ji. Naději. Už jsem nevěděl, jak dál.