Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Co máš kurva za problém

„Seš si jistá? Víš, že ten test psát nemusíš."
„Já vím. Ale někdy začít musím. Stejně se mi to nejspíš ani nebude počítat."
Nestát na chodbě přímo před zraky ostatních studentů, dal bych ti takovou pusu, na jakou bys ještě dlouho vzpomínala. Mohl jsem si však jenom promnout rty a nechat si o tvých dotycích zdát.
„Cink cink, cink cink. Kde je ta naše Bell? Ten náš zvoneček?"
Sevřel jsem dlaň v pěst. Stačilo mi slyšet jeho hlas.
„Ále! Montgomery! Tebe jsem tady… čekal. Všichni ví, že ty svoji malou sestřičku nenecháš ani nadechnout."
„Mikeu," tahala jsi mě pryč, protože jsi tušila, že tohle nedopadne dobře, „pojď pryč."
„Co chceš," ignoroval jsem tvou snahu.
„Co takhle trochu si popovídat…" pokynul mi, ať jdu s ním. Nechtěl jsem tě tam nechávat samotnou. Obzvlášť když to vypadalo, že tam s tebou zůstanou Jemovi kamarádi. „Dvě minuty bez tebe přežije. Dělej." Vydechnul jsem a následoval ho. S libým úsměvem strčil ruce do kapes: „No, Mikeu, přejdu rovnou k věci bez nějakých zbytečných keců. Bella je zpátky, Mona je zpátky… a ta naše dohoda tak nějak pořád visí ve vzduchu."
„To si ze mě děláš prdel," zastavil jsem se, „vážně chceš teď řešit tohle? Co máš kurva za problém, Lewisi? Proč máš potřebu mě pořád vydírat? Spíš tím ublížíš jí než mně."
„Ale, Mikeu," poplácal mě po rameni, „vždyť o nic nejde. Pořád máš tři možnosti. Vyspíš se s Vanderwaalovou, dáš mi Bellu nebo ty fotky půjdou do světa."
„Jak vůbec zjistíš, že jsem to udělal?"
„Do toho ti nic není. Máš na to týden. Mona, Bella, fotky. Je to jenom na tobě. A radím ti," otočil mě směrem k tobě, „vybírej dobře. Nechceš přece, aby na to doplatila ona." Měl pravdu. Jenomže… co jsem měl dělat? Ty fotky se do světa dostat nesměly. Dát tě Jemovi jsem taky neměl v plánu. Tudíž zbývala jediná možnost.