Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Co ještě nám tajíte?

„Takže…" začal otec po minutě cinkání příborů, „co se včerejška týče…"
„Tati," zarazila ho Aria.
Otec si však nedal říct: „Ne, Ario. Nepřerušuj mě. Mikeu," pořád jsem nezvednul pohled od talíře, „je mi líto, jak jsem se včera zachoval. Ale rád bych, abys mi vysvětlil, co se to včera stalo."
„Už jsem se vyjádřil," zavrčel jsem. Pohled jsem stále neodlepil od talíře. I když jsem se tak strašně chtěl podívat, jak se tváříš. „Bella pro mě prostě není sestra. A tady bych to ukončil, protože fakt nestojím o další hádku."
„Tohle jsem úplně na mysli neměl. Jde mi o to, co jste se nám vy tři snažili zatajit."
Nechápavě jsem se na otce podíval. Postupně jsem si prohlédnul i ostatní dvě přítomny u stolu. Aria provinile pokračovala v jídle, zatímco tys vystresovaně doslova lila džus.
„O čem to mluvíš?" obrátil jsem se zpátky na otce.
„Miku…" nevěděl, jak začít.
„Omluvte mě na chvilku," zvedla ses od stolu a vyběhla po schodech. Nechápal jsem tě.
„Je pravda, že Bellu znásilnili?"
Věnoval jsem otci jeden vyjevený pohled. Tak tohle jste včera řešili.
„No… Kdo ti to řekl?"
„Tvá matka se jí na to včera ptala. Prý ses prokecnul ve škole."
Zhluboka jsem vydechnul a vložil obličej do dlaní.
„Mikeu…" otec mi empatický přiložil ruku na rameno, „nechceš mi říct, jak se to stalo?"
„Můžu za to já…" naříkal jsem. Byla to pravda. Kdybych nebyl kretén, neutekla bys k Emily. Jem by tě neodchytnul a neznásilnil.
„Mikeu," Aria se zvedla, sedla si vedle mě a obejmula mě. Zabořil jsem jí hlavu do ramene. Konejšivě se se mnou kývala, „nemůžeš si dávat za vinu všechno, co se jí stane."
„Kdybych se nesnažil zabránit pravdě, nic z toho by se nestalo."
„Jaké pravdě?" vyzvídal otec. Odtáhnul jsem se od Arii a sklesle se na něj podíval. „Mikeu, co ještě nám tajíte?"
„Nic, co by tě mělo zajímat," odvětil jsem vztekle, vstal od stolu a vyšel ven z domu. Potřeboval jsem si trochu provětrat hlavu.