Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Ona se najde

Sklesle jsem se doslova sunul po schodech dolů. To, že jsi zmizela, se už tak nějak rozneslo po celé škole. Takže ať už to byli Jeremy s partou, kteří si mě dobírali, nebo zbytek lidí, kteří mi neustále opakovali, že je jim to moc líto, unavovali mě. A svým způsobem mě už i rozčilovali. Připomínali mi tak totiž, že jsem selhal. Jako bratr. Jako přítel.
„Ahoj, Mikeu," usmál se na mě pan Fitz, sotva jsem vešel do obýváku. Aria telefonovala.
„Dobrý den," odvětil jsem zasmušile. Ať jsem se k úsměvu nutil sebevíc… Nešlo to.
„Já jen - je mi moc líto, co se Belle stalo."
Zafuněl jsem. Zase. Zase se to ve mně sevřelo.
„Vím, že ti to asi už řekl každý, ale… Ona se najde. Je v pořádku. Ale hlavně to není tvoje chyba."
„Je," zavrčel jsem. Otočil jsem se a chystal se vyjít ke schodům. Pan Fitz chtěl jít za mnou, Aria ho ale chytla a zatáhla k sobě. Společně šli pryč, důvod jsem tak nějak nepostřehnul.
Vešel jsem do svého pokoje a posadil se na postel. Můj obličej se usídlil v mých dlaních, jako by pro něj byly stvořeny.
Začala mi být zima. Zvednul jsem se a natáhnul se, abych zavřel okno. V ten moment mě zamrazilo. Na stole ležel obrázek. Dívka sklíčená v rohu místnosti, obklíčena úzkostí a samotou. Bylo mi víc než jasné, že jsi to kreslila ty. A o to víc mě to bolelo.