Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

První věc, která vás napadne

Chvilku jsem počkal, než mamka odejde z Ariina pokoje pryč, potom jsem k ní nenápadně proklouznul já. „Všechno v pohodě?" zeptal jsem se jí. Ještě pořád jsi zaražená seděla na posteli. „Jo, všechno je fajn. Mamka jenom chce, abych nějak zaměstnala svoji hlavu. A vůbec…" popadla do ruky foťák, „máte s Bellou chvilku čas?"

Aria nás dotáhla do nedalekého parku. Svítilo slunce, tím pádem fotky budou úžasné, říkala nám. V parku nikdo nebyl. Což byla škoda, taková nádhera a všichni byli zaseklí doma.
Hodně jsme se nasmáli. A kupodivu nejvíc ses smála ty. A já jsem měl nesmírnou radost. Úsměv ti slušel víc než cokoliv jiného.
Ze své náruče jsem tě opatrně položil do rosou pokropené a sluncem ozsvícené trávy. Ale já jsem bedlivě sledoval tvoje oči.
„Ták, vy dva," zvolala Aria, my jsme se na ni však ani nepodívali, „poslední a nechám vás napokoji. Udělejte něco, co chcete vy. První věc, která vás napadne." Nemusela to říkat dvakrát. Přiložil jsem ti prsty na bradu, pozvednul tvou hlavu nahoru a přitáhnul si tvé rty k sobě. Jenom jsem slyšel, jak Aria přibíhá blíž, asi aby zachytila detail. Rukama jsem tě chytnul za pas, tys mi ty své spojila za zády.
Odtáhli jsme se. S úsměvem ses zabořila do mojí hrudi. Po chvilce jsem tě ještě pohladil po vlasech. Aby mi někdo zkazil tak dobrou nálad,u musel by se hodně snažit.