Naděje

32 3 0
                                    

Sotva jsem vešel do pokoje, prásknul jsem dveřmi a s obličejem v dlaních jsem si sednul na postel. Moje psychika byla v prdeli. S Chrisem se nám tě nedařilo najít. Můj mozek mi přímo poroučel se vzdát. Jenomže já jsem si nedokázal připustit, že by se ti něco stalo. Mojí vinou.
Vstal jsem a pěstí praštil do židle, až s hlasitou ránou dopadla na zem. Celý rozčilený jsem se letmo otočil ke stolu. Byl na něm obrázek. Další. Jeden z mnoha, které jsem za ty měsíce obdržel. Dívka se zpoza mříží dívala na očividně dobře založenou rodinu. Večeřeli. Honosně. Nápis ovšem nebyl černý jako obvykle. Dokonce ani nebyl roztřesený.

Hlady neumře. Ale něco dobrého by se hodilo. Co takhle jí přinést něco sladkého na zub? V deset na mostě v přístavu. S radostí jí to předám. -A

Tenhle text, jako by ve mně probudil pomalu hasnoucí světlo. Dal mi naději. Bez meškání jsem popadnul bundu a vydal se ven na předurčené místo.

Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat