Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Vzdej to

„Miku," vletěl do mého pokoje rozzuřený otec. Zklidnil se, když viděl, že sedíš vedle mě a že se třeseš. Objímal jsem tě, aby ses z toho šoku dostala.
„Ano, tati?" pustil jsem tě, pohladil po vlasech a vyšel k tátovi.
„To počká," kývnul směrem k tobě a chtěl odejít.
„To je v pohodě," vydala jsi ze sebe s úsměvem i přes všechny ty slzy.
„Pojď na chodbu, prosím," pokynul jsem tátovi a zavřel za námi dveře.
„Slyšel jsem, že ses dneska popral," ztišil hlas.
„Nepopral. Jenom jsem jednomu klukovi dal pěstí. Jednou," dodal jsem, když mě táta přímo propaloval pohledem.
„Miku, doufal jsem, že tohle jsme už vyřešili. Žádné vloupačky do domů a žádné rvačky."
„Když on jí ubližoval!" zvýšil jsem zoufalý hlas.
„Komu?"
Založil jsem ruce a kývnul směrem ke dveřím. Pohled jsem sklonil k zemi.
„Opravdu jsi mu jenom dal pěstí?"
„Jenom jsem mu jednou dal pěstí. To je všechno. Přísahám."
Táta se na mě hrdě usmál a poplácal mě po rameni. Nechápavě jsem k němu zvednul pohled.
„Bránil jsi ji jako muž. Mám z tebe radost. Ale příště," úsměv na tváři ještě zvýraznil, „pokud možno používej hrubou sílu až jako poslední možnost."
„Spolehni se," usmál jsem se a vešel do svého pokoje. Ležela jsi na posteli a něco jsi dělala na notebooku.
„Chlapec se stává mužem, když obejde kaluž, místo aby do ní skočil," řekla jsi mi s úsměvem na tváři. Nechápavě jsem se k tobě přiblížil. „Platon," dodala jsi. Lehnul jsem si za tebou a instinktivně jsem ti dal ruku kolem pasu. Podívala ses na ni a jemně jsi sebou zamrvila. Když mi došlo, co jsem udělal, ruku jsem z tebe oddělal a zapřel se o ni, stejně jako jsem se zapíral o ruku levou. Provinile jsi sklonila pohled, hned jsi však pokračovala ve vyhledávání.
Zapípal mi telefon. Přišla mi další zpráva.

Vypadá to, že nemá zájem. Vzdej to. -A

Docela jsem znervóznil. Naposledy jsem zprávu od toho A dostal před několika týdny. Myslel jsem si, že to byl nějaký vtipálek. Jenomže teď už šlo do tuhého. Jak mohl vědět, co dělám u sebe v pokoji?