Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Musíš o ni bojovat

„Děláš si ze mě prdel, Ario?"
„Mikeu, uklidni se-"
„Uklidni se? To mi řekneš?! UKLIDNI SE?!"
„Nekřič, naši jsou dole."
Zafuněl jsem a sednul si na postel své sestry. Tohle už bylo moc. Tak nejdřív mi to nechtěl říct Chris, potom ty a nakonec Aria? Nikdy jsem se necítil hůř. Víc podvedený. Víc zklamaný.
„Když mi nevěříš, že mi to Bella neřekla, tak nevěř. Ale ať už ti to někdo řekne, jestli vůbec, tak já to nebudu. Tím si můžeš být jistý."
Vstal jsem z postele a vykročil ke dveřím.
„Kam si jako myslíš," stoupla si přede mě Aria, „že jdeš?"
„Do svého pokoje?"
„Teď? Zapomeň. Nechci riskovat, že Belle něco uděláš."
„Já? Belle? Bouchla ses do hlavy?"
Založila ruce na prsou a zvedla ke mně vyčítavý pohled. Jenom jsem obrátil oči v sloup a vyšel zpátky k posteli, když mi zavibroval telefon v kapse. Zarazil jsem se. Moc dobře jsem věděl, kdo mi píše.

Chris, Mike, Chris, Mike… Poslední okvětní lístek vyšel na Chrise. -A

„A?" zajímala se Aria.
„A," vydechnul jsem a strčil mobil zpátky do kapsy. „Ario, já už takhle dál nemůžu. Co mám dělat?"
Aria se jenom uchechtla. „Pamatuješ si," přistoupila ke mně o krok blíž, „na co ses mě tehdy ptal? Tehdy v koupelně?"
Nechápavě jsem svraštil obočí.
„Zeptal ses mě, že když je náš vztah samý problém, tak proč ho prostě neukončíme."
Byla to ironie. Tehdy jsem nechápal vztah své sestry a jejího učitele angličtiny. Nemohli být spolu, protože celý svět to měl za zlé. Ironie je na tom to, že já jsem se ocitl v úplně stejné situaci.
„Musíš bojovat, Mikeu," nasadila vážnější tón, „jestli Bellu opravdu miluješ… Jestli je pro tebe opravdu všechno, musíš o ni bojovat. Ale tím nemyslím pěstmi. Tím myslím to, že se jí nevzdáš."
Přikývnul jsem. Tohle byly přesně ty slova, které jsem potřeboval slyšet. Aria mě nakonec obejmula a poplácala po zádech. A za tuhle oporu jí budu do smrti vděčný.