Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Proč...?

„Díky, Chrisi, ale tos fakt nemusel."
„Musel. Nedokážu si představit, jak bys šla sama domů."
„Asi máš pravdu… Díky."
„Seš něco jako moje nejlepší kámoška. Pro tebe vždycky."
Dívka se usmála, div se nezačala červenat. Od tohoto úkonu ji však odradila myšlenka na toho, jenž se kvůli ní popral. Zase. Ona si to však nechtěla připustit.
„Ty, Chrisi?"
„Hmm?"
„Proč je Mike… takový?"
„Jako jaký?"
„No… Nikdo na škole se tak nepere jako on."
„No jo no. To je náš Mikey. Hold to má v povaze."
„Proč se s ním teda bavíš?"
„Jak jako?"
„No… Nemáš z něho někdy strach?"
„Mám strach o ostatní. O všechny, kteří ti něco udělají."
„Cože?"
„Copak sis toho nevšimla? Pere se jenom, když se jedná o tebe."
„To ne…"
„Ále jo. Je vůči tobě strašně ochranářský. Nepamatuju si, kdy naposledy na někom nebo něčem tak lpěl. Má tě fakt rád."
„Neříkej hlouposti. Jsou tady lidi, které má rád víc."
„Například?"
„Například ty, Aria, Mona…"
„Bello, věř mi. Kdybys sečetla, jak moc má rád nás tři, pořád by to nedosahovalo úrovně, jak má rád tebe."
„Přeháníš."
„Dobře, teď možná trochu jo. Ale i tak. Jsi pro něho všechno. Jako ve filmech. Jak jsou ti starší bratrové zapálení, jak svou mladší sestru brání a tak."
Dívku zamrazilo. Nelíbilo se jí, že Chris nazval Mikea jejím bratrem. Nesměla to však na sobě nechat znát.
„Víš, Bello… Nechápu, jak mohlo Mikea takové štěstí potkat."
„Cože?"
„Vždyť - podívej se na sebe! Jsi hezká, chytrá, milá…"
„Ale nemel."
„…vtipná…"
„Chrisi," začala se smát, „přestaň!"
„Lidi v dnešní době pravdu nedokážou ocenit."
Chris zastavil. Už byli před domem rodiny Montgomery. Ještě ale zůstali v autě. Panovala tam totiž příjemná atmosféra a ani jeden z nich nechtěl, aby se rozplynula a smíchala s nepříjemným Rosewoodským ovzduším.
„Víš, že jsi moc fajn, Chrisi?"
„Od tebe to potěší."
„Přestaň!"
„Vždyť co dělám!"
„Nenuť mě se červenat!"
„Nenutím. Asi je ti jenom horko."
A měl pravdu. Opravdu bylo v autě najednou nějak horko.