Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Bella nejde na snídani?

Další snad dvě hodiny jsme projížděli ulicemi. Prázdnými ulicemi.
Doma jsem nemohl usnout. Celou noc jsem se převaloval nebo chodil po místnosti sem a tam. Ale nechtěl jsem brečet. Nechtěl jsem si připustit, že by se ti něco stalo. Protože svědomí by mě asi sežralo zaživa. Byla by to totiž moje chyba. Nedokázal jsem tě dostatečně ochránit.
Pomalu jsem už i začal doufat, že si tě zase odchytnul Jem a někde tě za rohem… Chápeme se. Prostě abys byla v pořádku. Já vím. Znásilnění není sranda. Ale pořád lepší, než kdyby ti někdo vzal orgány nebo jenom tak ze srandy zabil.
Druhý den ráno jsem přišel dolů celý zničený. Sednul jsem si za stůl, sotva jsem však vnímal. Chyběl mi spánek. Chyběla jsi mi ty. Měl jsem o tebe strach.
„Bella nejde na snídani?" zeptal se taťka po tom, co mi na talíř naložil palačinky. Zvednul jsem k němu svůj skleslý pohled. Nevěděl jsem, co mám říct.
„Mikeu?" žduchla do mě po chvilce Aria. Já jsem však znovu sklonil pohled k talíři. „Mikeu, co se děje," přiložila mi ruku na rameno. Nevydržel jsem to.
„Mám nějaké plány s Chrisem," zvednul jsem se, aniž bych se na jednoho z nich podíval a zamířil pryč.