Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Seš si jistá?

„Seš si jistá?"
„Jo, jsem."
„Úplně jistá?"
„Ano, Miku, jsem si úplně jistá."
„Úplně na sto procent jistá?"
„Miku," přiložilas mi ruku na rameno, abys mě zarazila, „jsem si jistá. Opravdu. Na sto procent. Jenom…"
„Jenom?!"
„Miku, uklidni se. Já jenom… trochu se bojím."
„Jestli se trochu bojíš, tak já se ve strachu přímo topím."
Naši 'hádku' přerušil Chris, který nám svůj příjezd dával dost jasně a hlavně hlasitě najevo troubením. Všichni lidi z ulice, z nichž většina se smíchem pozorovala nás dva, se otočili na náš odvoz. A to byl přesně jeden z těch momentů, kdy mi došlo, že mít Chrise za nejlepšího kamaráda byla jedna z největších chyb v mém životě.
Zastavil přímo u nás. Jenom jsme se po sobě smířeně podívali a nasedli do auta - já dopředu, ty dozadu.
„Čau, kámo," přivítal mě okamžitě Chris. Sjel jsem ho svým vyčítavým pohledem. Nečekal však na moji relaci. „Tak, Belly," otočil se k tobě dozadu. Stejně jako já a Emily měl pro tebe svou vlastní přezdívku. Jenomže tuhle jsi přímo nesnášela, „připravena?"
„Ještě ty začínej," zamračila ses. Pořád ses však usmívala.
„Bell, prostě o tebe mám stra-"
„A já ti po sto padesáté říkám, že to zvládnu. Už mě to nebolí, chodit po škole a předstírat, že všechno naprosto chápu, můžu."
„No, Mikey," žduchnul do mě Chris. Stejně jako ty, i já jsem jeho přezdívku nesnášel, „nemusíš být přehnaně ochranářský."
„Přehnaně ochranářský? Já?"
„Jo, ty," odpověděla jsi za Chrise. Zamračil jsem se na tebe, zatímco Chris se zasmál a plácnul si s tebou.