Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Psychická podpora

Druhý den jsem se s Monou domluvil, že k nám večer přijde a podíváme se na film. Celou dobu jsem seděl v obýváku a čekal. A abys mi to nekonečné čekání zpříjemnila, čekala jsi se mnou. Seděl jsem na gauči a sem tam zvednul pohled k běžícímu filmu, zatímco tys ležela. Tvá hlava spočívala v mém klíně. Hladil jsem tě po vlasech.
Někdo zaklepal na dveře. Sedla sis. Smutně jsem vydechnul. Hezké chvilce byl konec.
„Asi je to Mona, že?"
„Aria má klíče. Určitě je to Mona."
„Tak já už asi půjdu," vzala sis ze stolu hrnek, „počkám na Ariu."
„Fakt jí to chceš říct?"
„Už je to týden. Musím jí to říct."
„No… tak hodně štěstí."
„Děkuju," usmála ses a chtělas odejít.
„A co takhle nějaká psychická podpora z tvojí strany?"
Rychle jsi ke mně přispěchala a dala mi pusu. Hned ses však odtáhla. Spravilas mi vlasy a odešla do kuchyně.
„Ahoj, Mono," nasadil jsem potěšený úsměv asi vteřinu před otevřením dveří a musel jsem se přemáhat, aby mi z obličeje hned nezmizel.
„Ahoj," úsměv mi opětovala a vešla dovnitř. Zavřel jsem dveře, zatímco ona si sundávala šálu. Nic proti, ale oblékat se fakt neuměla. Teda… Na můj vkus.
„Chtěl jsem ti říct, žes zmeškala půlku filmu, ale to bylo tak před dvaceti minutami."
„Omlouvám se. Tak nějak jsem ztratila pojem o čase. Můžeme se podívat na zbytek? Nevadí, že se v tom budu ztrácet."
„Nebudeš," usmál jsem se na ni, tentokrát však upřímně, „je to film o děsivém chlapovi, co dělá děsivé sochy a je u toho děsivý."
Mona se uchechtla, uchechtnul jsem se taky. Zdála se mi… Byla v pohodě.
„Dojdu si pro pití," natáhnul jsem se pro poslední hrnek, který na stole zbyl, „chceš něco?"
„Ne, díky."
Nevím proč, ale usmál jsem se. Najednou mi s ní bylo fajn. Jenomže jako s kamarádkou.
Vešel jsem do kuchyně. Stála jsi u kuchyňské linky a nalévala si džus do hrnku.
„Takhle to můžeš pít jenom ty," neubránil jsem se úsměvu. Položil jsem svůj hrnek a rukama se zapřel o linku.
„Kde je napsané, že se džus musí pít že skleničky?"
„A přesně tohle se mi na tobě líbí," pošeptal jsem, přistoupil až úplně k tobě a chytnul tě za boky. Otočila ses. Naše nosy se málem dotýkaly, až tak blízko jsme si byli.
„Neměl bys nechávat svoji holku tak dlouho čekat," zašeptalas a kývlas směrem k obýváku, „běž za ní."
„O čem to mluvíš? Teď u ní stojím a povídám si s ní."
Sklonila jsi pohled k zemi a skousla si dolní ret. Prsty jsem ti přiložil na bradu a zvednul tvůj pohled zpátky ke mně. Začal jsem se k tobě přibližovat. Věděla jsi, co bude následovat. Zavřela jsi proto oči a nechala mě tě políbit. Zatímco mé ruce se od tvých boků přesunuly k tvým zádům, ty jsi své omotala kolem mého krku.
„Miku?" ozvalo se zpoza mě. S cuknutím jsme se od sebe odtáhli a podívali se stejným směrem. Má sestra nás vyjeveně pozorovala, „Bello, co to…"
„Taky jsem jí říkal," snažil jsem se situaci zachránit v případě, že by nás slyšela Mona, „že nalévat džus do hrnku je blbost. Ale ona si nedá říct."
„Co vám všem na tom tolik vadí?" hrála jsi to se mnou. Popadlas svůj hrnek a vyšla za Ariou. „Pojď," přiložilas jí ruku na záda a vedla ji ke schodům, „musíme si promluvit. Ahoj, Mono!" zakřičelas nakonec. Úlevně a potěšeně zároveň jsem se na tebe usmál.