Nalezena - Mike Montgomery (krátké kapitoly) [DOKONČENO]

Obrovské rozhodnutí

„Trvalo to dýl, než jsem čekal," spustil jsem, sotva jsme s panem Fitzem vylezli z auta. Jeli jsme spolu na jeho chatu. Jak jsem hádal, vyslala ho Aria, abych nemohl vypovídat. Ale co. Jak říkám, mně to bylo úplně ukradené.
„Dvě hodiny. Tvoje sestra většinou usne."
„Jak často sem jezdí?"
Než mi odpověděl, rozsvítil. A oba jsme se lekli, div jsem nepustil tašku s jídlem na zem, když před námi na křesle seděl Caleb Rivers. Nijak moc jsme se nebavili, znal jsem ho jenom od vidění. Ale že to byl přítel Hanny, toho jsem si byl víc než dobře vědom.
„Co sakra děláš?" ohradil se na něho pan Fitz.
„Napadlo mě, že by ses vyděsil, kdyby bylo rozsvíceno. Ahoj, Mikeu."
„Ahoj. Jak se ti daří?"
„Mohli bychom přeskočit pozdravy?" zarazil to Fitz, „prosím? Co tady děláš, Calebe?"
„Jsem tady pro kontrolu reality." Vyšel k nám. Radši jsem položil tašku na stůl. „Podívej, tvoje sestra se hodně bojí a dala ti špatnou radu. Hodně lidí na tebe spoléhá. Musíš se mnou jet zpátky a říct pravdu."
„No tak," utnul ho Fitz, „přestaň. Sotva jsme sem přijeli a jediné, co teď uděláme, je, že si sundáme bundy, ohřejeme mraženou pizzu, a jestli se uklidníš, možná ti i kousek nabídneme."
„Víš co? To je dobrý. Protože zatímco se bude ještě rozmrazovat, my už budeme v půlce cesty domů. Pojďme, Mikeu."
„Nemůžeš ho prostě hodit dozadu do auta jako boty, tohle je obrovské rozhodnutí."
„Jo," taky jsem se vyjádřil, „a já ho už udělal. Chci jít zpátky."
„Mikeu, přestaň. Neunáhluj se. Máš na svých zádech terč a já vím, že chceš udělat správnou věc."
„Jo, to chci." Byl jsem rád, že mě vůbec pustili ke slovu. Už jsem měl dost toho, jak lidi něco plánujou za mými zády, něco za mě rozhodujou. Fajn, nebyl jsem zrovna nejstarší. Ale ani nejhloupější.
„Což znamená vrátit se zpátky a říct pravdu."
„Přesně tak," souhlasil jsem s Calebem. „Musím to udělat. Tohle prostě samo od sebe neodejde pryč."
„Dobře," Fitz pokyvoval hlavou, „fajn. Mohl bys prosím z auta  vytáhnout tašky?"
Přijal jsem od něj klíče a vyšel ven. Měl jsem dvě možnosti. Poslechnout a vrátit se dovnitř s tím, že se s nima pořád budu hádat. Nebo jsem mohl jednoduše nasednout do auta a odjet do Rosewoodu sám. A protože tohle vyprávění se k tobě už dostalo, víš moc dobře, co jsem udělal.