HIM✔

4. Kapitola

„Tak co myslíte?" ptá se Lana následujícího dne mě, Nicka a Lucy. „S kým skončíte na chatce?" Lana jako jediná členka naší pochybné party vyjadřuje alespoň nějaké emoce ohledně lesního pobytu. Už od začátku, kdy jsme se všichni dozvěděli, že někam pojedeme, se zdála přímo ku vytržení a nemohla se dočkat až nastane zítřejší den a ona bude vyvezena z civilizace někam, kde snad nebude ani signál. Vlastně, když si to tak vezmu, byla nadšená z jakéhokoliv výletu, na jakém jsme byli. Což vlastně byly jen tři fiaska, během kterých nám, nebo spíše učitelům, vždy zkazilo program počasí.

„Nevím, a upřímně doufám, že to bude někdo, s kým se dá dobře vycházet," ozývá se Nick jako první, když docházíme před dvůr školy, kde už se to hemží studenty. Nick je přesný opak Lany. Nikdy z ničeho není nadšený a většinu času všechno kritizuje a hledá na tom chyby. Jednou mi řekl, že na to, abych byl hezký, mám oči moc od sebe a moje obočí kontrastuje s mými vlasy. Celý den jsem pak prostál před zrcadlem a prohlížel plavý odstín svých vlasů a stejný odstín barvy svého obočí. Nepřišlo mi, že by měly tyhle dvě věci odlišnou barvu, stejně jako mi nepřišlo, že mám oči daleko od sebe. Od té doby už jeho kritizování spíš poslouchám jen jedním uchem a tím druhým ho vypouštím.

„Ty ale sotva vycházíš s náma, takže si myslím, že to bude někdo, kdo ti bude lízt na nervy," rýpne si do něj Lucy a se škodolibým úsměvem na mě mrkne. Sama si moc dobře pamatuje, jaké komplexy jsem na začátku školního roku díky němu měl a jako správná kamarádka mu dokázala do hlavy vštípit, že každý jeho slovo máme všichni pěkně v zadku. Nebýt jeho jediní kamarádi, myslím si, že by nás pustil k vodě a šel za jinými. Ovšem my jsme jediná stvoření, která ho na téhle škole tolerují, a tak si nás drží pěkně blízko u těla.

„Taky si myslím, většina týhle školy má totiž IQ na bodu mrazu," opáčí Nick naprosto klidně, zatímco společně kráčíme k plastovým dveřím našeho ústavu, kterými dovnitř proudí a tlačí se snad milion lidí. Lucy nenápadně napodobí jeho důležitou grimasu a já mám co dělat, abych nahlas nevyjekl smíchy.

Smích mě však přechází v momentě, kdy zbystřím, že nedaleko školního vchodu stojí on se svou partičkou fotbalistů a ve svých rukách drží krabičku s cigaretami a usmívá se. Nevím proč, ale to zjištění, že kouří, mne trochu šokuje. Co si pamatuju z jeho názorů, vždycky nadával na kuřáky a zapřísáhl se, že na cigaretu ani nesáhne. A když ano, bude to jen proto, aby ji někomu vytrhl od pusy a zahodil ji pryč. Reagoval tak, protože jeho starší bratr, Lukas, kouřil jako fabrika a vzhledem k tomu, že měli pokoje vedle sebe, musel každou noc poslouchat, jak se jeho bratr dusí.

„Hele, pádím, máme seminář z ájiny s tou starou rašplí a nerada bych přišla pozdě, tak se uvidíme třetí hodinu," nadhodí Lana a tváří se, jako by jí najednou uletěly včely. Samozřejmě, seminář z angličtiny, který máme prvním rokem, je důvodem, proč je naše třída rozdělena na dva tábory. Jedná se o rozdělenou hodinu, na níž máme rozdílné kantory. Já a Lucy máme na seminář z angličtiny naší třídní profesorku, kdežto Lana a Nick musí trpět hodiny s jednou z nejpřísnějších profesorek na škole. Po každé hodině se do třídy vrací úplně unavení a vyšťavení.

Na jednu stranu je to dobře, protože poslouchat věčně optimistickou Lanu a věčně pesimistického Nicka je nadmíru neuspokojivé a vy nevíte, ke které straně se máte přidat. Já osobně si myslím, že jsem taková rovnováha, která je občas pesimistická a občas optimistická. Bůh ví, jak to vnímají ostatní.

Společně s Lucy na ně mávneme, přičemž se od nás rychle odpojí a my dva se stále pomaleji ploužíme směrem ke vchodu. Kdybych mohl, nejraději bych se otočil a běžel zpět domů, nejlépe do postele a prospal bych celý dnešní den, abych se mohl připravit na zítřejší, sobotní, výjezd do lesa.