HIM✔

12. Kapitola

 „Jeden z každé dvojice se za pět minut dostaví do jídelny hlavní haly, kde mu budou dány instrukce pro první úkol," ozývá se druhého rána po těžkém budíčku, rozcvičce a zasloužené snídani, „druhý se zavře a z chatky nevyjde ven, dokud nebude povoleno jinak. Děkuji za pozornost."

Zmateně se podívám na Joshe zrovna ve chvíli, kdy ze svého těla svléká triko a já si tak mohu prohlédnout jeho svalnatá záda, která se mění v odhalenou hruď. Můj mozek jako by se zasekl, když pozoruji jeho prsní svaly, které podpírá pekáč buchet a všemu tomu dodává korunu perfektně oholená pokožka. Chvíli jen konsternovaně zírám na výjev přede mnou a mám co dělat, abych ovládl veškeré své nové pudy, kterým rozumím jen pramálo. Vsadím se, že musím působit jako rajče, jelikož se Josh usmívá a pohled mu jiskří, když zvedám svůj pohled do jeho světle hnědých očí.

„Copak?" zeptá se pobaveně, přičemž se sehne pro nové, vínové triko, jež zevlí na jeho posteli, a já tak mohu pozorovat všechny ty svaly, jak se při onom pohybu napnou. Zdá se mi, jako by moje nohy povolovaly a já měl spadnout na zem jako hadr na podlahu. Přesto si však uvědomím, jak je neslušné koukat jinam, než do jeho očí, a tak několikrát zatřepu hlavou, zatímco mi Josh zakrývá božský pohled na jeho obnažené tělo.

„Jen jsem se nad něčím zamyslel," odpovím to, co mě napadne jako první. Samozřejmě moje první myšlenka byla požádat ho, aby mě nechal sáhnout, ale to by bylo jaksi netaktní a navíc trapné, a tak se snažím především soustředit na myšlenky ohledně toho oznámení, které ještě před chvílí lomcovalo celým placem. „Půjdeš ty nebo já?"

Když se na mě znovu podívá, během toho, co upravuje své dvojbarevné vlasy, poznávám, že mi na tu lež neskočil. Nenamítá však nic a já jsem rád za to, že není ani nijak pohoršený. Jiný kluk by jistě vyžadoval do dvojice někoho jiného. Ne moc vábní je také zjištění, že by díky tomu pohledu mohl přijít na moje tajemství, což je víc než pravděpodobné. Nevím však proč, ale v jeho případě by mi to ani nevadilo. Možná to bude tím, že Lucy ho včera stačila trošku zpovědět.

Když jsme se totiž dosmáli, začala se Joshe vyptávat na obecné otázky, jejichž odpověď mohla znát už odpoledne, kdyby dávala pozor. Jako to, že je Josh jedináček, jeho snem je být slavným muzikantem, a že by se chtěl podívat po celém světě, aby o tom pak mohl psát ve svých písničkách. Vlastně mě i samotného překvapilo, že si to všechno pamatuji, i když jsem byl tak v háji z těch divných pohledů, kterými mě profesoři obdarovávali.

Lucy však pak udeřila do tvrdého a ptala se, jaký má názor na politiku, jestli je spokojený s naší školou, co si myslí o své třídě a vlastně o celém našem městě a její poslední dotaz zaskočil i mě. Věděl jsem však, že se ptá kvůli mně.

„Jaký máš názor na gaye?" zeptala se ho a já měl co dělat, abych se nezačal na sucho dusit. Zabodl jsem tedy svůj pohled do země a čekal, jako na boží smilování, co z něj vypadne. Jeho odpověď mi však vyrazila dech stejně tak, jako když se ho Lucy zeptala na svou záludnou otázku.

„Jeden můj kamarád je gay, co tedy myslíš?" odpověděl a já si byl jistý, že tohoto kluka si chci určitě držet blízko u těla.

„No, já nevím," vrací mě zpět do reality, v níž první, co vidím, je jeho příjemný úsměv. Díky němu působí tak sympaticky a přátelsky. Docela jsem si myslel, že tihle lidé už vymřeli. Jak se však zdá, tak asi ne. „Střihneme si?"

Než nad tím stačím pořádně zapřemýšlet, moje pěst už visí nedaleko něj a já čekám, až pochopí, že s tím souhlasím. Stejně bych asi na lepší metodu, jak tohle vyřešit, nepřišel. Už jsem si i stačil všimnout, že Josh je jedním z těch lidí, kteří mají odpověď na všechno, a kteří dokáží přijít se skvělým nápadem, aniž by nad ním museli přemýšlet.