HIM✔

39. Kapitola

 Ashley Reesová. Tak zní jméno dívky, která ve mně zanechala tolik pocitů a emocí, že se mi o ní zdál sen. Nebyl to však nijak příjemný sen a stejně ani tak nejsou příjemné ty emoce, které jsem v její přítomnosti ty dlouhé dvě hodiny, co jsem se snažil hrát na nepřítomného, musel potlačovat. Ashley je totiž osoba, s níž by se nebavilo ani moje staré já, natož to nové. Její vzhled totiž perfektně ukázal, že pod krásnou a naleštěnou skořápkou se schovává prohnilý plod, který je potřeba zahodit co nejdál.

Před Joshem jsem o svých pocitech neřekl vůbec nic, protože jsem sám viděl, jak byl z jejího chování rozladěný. Ashley totiž celou tu dobu, co jsme jí společně prováděli po škole, vyprávěla, jak skvělý život vedla, a že se jí sem vlastně nechtělo vracet. Nechala tam prý toho nejúžasnějšího kluka, ovšem vzápětí jsme se dozvěděli, že mu dala kopačky. Během toho roku, který naše město osvobozovala od své přítomnosti, stačila vystřídat hned tři kluky a já si pomyslel, že dřív či později se přidá k těm nejoblíbenějším roztleskávačkám.

Josh se celou dobu tvářil nad věcí, za což jsem ho obdivoval a docela mu i věřil, že je mu vlastně jedno, co Ashley dělala. Jenže když odjížděla i se svou matkou s tím, že zítra tedy nastupuje zpět do školy, Josh se málem sesypal a jeho tvář nesla až neobvykle našedivělý odstín. Když se naše cesty rozešly a já šel k Dominikovi, stále jsem se ohlížel, zda je v pořádku. Ashley je totiž mrcha, která se nejen neomluvila, ale navíc Joshovi dala najevo, že jí vlastně ani nechyběl. Měl jsem chuť vytrhat jí ty dlouhý řasy z očí, aby věděla, co je to cítit bolest. Představa, že jí budu potkávat každý den na chodbě, pro mě byla nesnesitelná a odpudivá. Škola zas bude o něco odpornější místo.

Dominik mi oproti tomu zvedl náladu tím, že se snažil nežárlit a nedělat podobné scény jako před tím. Tak nějak jsem usoudil, že ho uklidnila právě Ashley, o níž jsem mu řekl všechno. Včetně spojitosti s Joshem. Jako by pochopil, že Josh o mě opravdu nestojí, je hetero a my jsme jen kamarádi. Každopádně jsme se k ničemu převratnému nedostali a po zbytek dne jen zevlili. Já byl myšlenkami ale u Joshe a u toho, jak se asi po tom všem cítí. Zřejmě byl doma, hrál na kytaru a zpíval smutné písničky. Kdybych byl u něj, zazpíval bych mu něco veselého.

S rodiči jsme také nic moc zajímavého neprobírali. Neuniklo mi však, že se mámě vrátil její podezíravý pohled a on už mi ani za mák nevěří, že jsem Lucy pomáhal se skleníkem. I ona se však snažila krotit se svými podezíravými pohledy a já usoudil, že mám ještě na nějaký čas pokoj od příchozího vyptávání. Bylo jasné, že dřív, či později, ji budu muset vysvětlit, kde to jsem a co tam dělám. Samozřejmě, že jí neřeknu pravdu. Samo sebou, že si to nemůžu ani dovolit. Mám však čas vymyslet lži. A ač to zní sebevíc hnusně, nic jiného se nedá dělat.

Před spaním jsem ještě hovořil s Joshem, jenž mi pouze sdělil, že mu není zas tak strašně, jak očekával. Sice ho ta její dlouhosáhlá promluva o velkoměstě zraňovala, ale on byl tak nějak smířený s tím vším, co nastalo a co má ještě nastat. Já mu na oplátku řekl, že když se bude cokoliv dít, jsem tu pro něj. Teď už doopravdy.

Nakonec jsem usnul jako dudek a nevěděl jsem jak, jenže i v mých snech mě pronásledovaly červené podpatky, dlouhé černé vlasy a oči mrchy, která se vrátila zpět do města. V tom snu ničila lidem kolem sebe životy, včetně toho mého, a postupně sledovala, jak se všechno rozpadá. Vzbudil jsem se dvě hodiny před budíkem, což nebylo zrovna příjemné, ovšem než bych riskoval, že tu zmiji zase spatřím, vykonal jsem ranní hygienu, připravil snídani pro všechny a nakonec si podle rozvrhu perfektně připravil sešity, které budu potřebovat, což jindy nedělám. Obvykle sebou totiž nosím pro jistotu všechno.