HIM✔

19. Kapitola

 „Kdes ksakru byl?" postaví se Josh a rychlostí blesku odkládá kytaru na svou postel, přičemž mě probodává starostlivým pohledem. Vypadá to, jako kdybych byl jeho syn, protože styl, jakým se o mě zajímá, připomíná docela rodičovskou starost. Ne, že bych si stěžoval, ale když zažijete něco podobného, jako já před chvíli a pak přijdete do pokoje a váš kamarád se na vás sesype s takovou vervou, s jakou se právě vrhl na mě, vás docela šokuje a překvapí.

Překvapeně tedy vcházím dovnitř a snažím se působit co nejklidněji, i když vím, že se na něj za chvíli sesypu s tím, co mě v umývárnách potkalo. A jak moc mi byl Dominik Garret blízko. Doslova.

„V umývárnách," odkládám s roztřesenýma rukama lahvičky na postel a otáčím se na něj, přičemž si ručníkem ještě několikrát přejedu po mokrých kadeřích. Josh si mezitím sedá zpět na postel, ale nepřestává mě sledovat, jako by tušil, že se něco muselo stát. Za ty dva dny, co jsme tu, už stačil zjistit, že mi sprcha netrvá déle, než deset minut. Jenže když se teď tak koukám na displej svého svítícího mobilu, dochází mi, že jsem se v umývárnách zdržel skoro tři čtvrtě hodiny. Což je rekord.

„Docela jsem se lekl, že si se někam zašil a mě nechal trčet tady," reaguje poměrně lehčím tónem, v němž i přesto poznávám, že chce vědět, co se dělo. Pečlivě skládám ručník a přehazuji ho přes madlo dřevěné postele, načež uschovávám lahvičky do skříně. Schválně zaměstnávám svoje tělo zbytečnými úkoly, jen abych nemusel myslet na to, jak moc blízko stál Dominik u mě. A hlavně, že jsme byli oba úplně nazí.

„To bych ti neudělal," odpovídám a konečně si sedám na postel. Cítím, jak se na mě vrhají pocity z každého koutu místnosti. Mysl vysílá každou jednu vzpomínku přímo před moje oči, před nimiž ty okamžiky, kdy se ke mně přibližoval a obdarovával mě svou přítomností tak, jak ho příroda stvořila, a vysílá je naprosto chronologicky. Jak se mezi námi strhla hádka, která, ač to přiznávám nerad, byla tou nejlepší, jakou jsem kdy zažil. Možná za to může fakt, že většina z toho, co jsme si potřebovali vyříkat, jsme na sebe s obrovskou chemií vykřičeli.

„A co tě zdrželo?" zeptá se a uchopí kytaru ze své postele, po níž opatrně přejede svými prsty. Ten tón je tak uklidňující, že se mé svaly alespoň trochu uvolňují. Snažím se zahnat ty vzpomínky a vjemy někam daleko, abych mu mohl vylíčit, co se stalo. Jenže čím víc se snažím, tím víc si vybavuji jeho plné a mokré rty. Doslova vybízely k tomu, abych ho políbil a prozradil mu tak všechno, co v sobě dusím.

„Spíš kdo," namítnu a zahledím se do jeho očí, které se vpíjí do mých. Zase v nich má takovou smršť emocí, jakou jsem tam zahlédl odpoledne. Co to znamená? Odpověděl by mi upřímně, kdybych se ho na to zeptal? Zdá se totiž, že i on má svá tajemství, o nichž nikdo neví.

„Neříkej, že tam byl Garret," usoudí a já jen kývnu hlavou. Kdo taky jiný by mě mohl zdržet takovou dobu. Uvědomuji si, že třas v mých rukách se jen prohlubuje s každou minutou a já doslova působím, jako bych mrznul. I když je mi z přívalu všech těch vzpomínek takové horko, jako bych se pekl. „A co se stalo?"

A tak jsem se pustil do vyprávění. Řekl jsem mu o všem, co mi řekl on a na oplátku vylíčil všechno, co jsem mu na to odpovídal já. Sdělil jsem mu, že Dominik na něj nejspíš žárlí, protože si myslí, že se ho snažím nahradit právě jím. Ovšem o naší blízkosti a o nejintimnějším zážitku s klukem jsem mu raději neříkal. Přece jen by z toho mohl být značně rozladěný a navíc já ani nevěděl, jaká slova mám použít pro to, abych vyjádřil, jak jsem se v tu chvíli cítil já. Jak bych opsal pocit, kdy se na mě mačkal celým svým tělem, způsoboval mi husí kůži a bezostyšně se stále přibližoval a ničil tak každý milimetr mé intimní zóny. Nehledě na to, že mu po těle stékala voda a dodávala jeho dokonalosti úplně jiný rozměr.