HIM✔

25. Kapitola

 Tak, jak jsem si stanovil, tak taky celý den dělám. Dominikovi jsem po celou dobu společných aktivit nevěnoval ani pozornost, ovšem mně jí bylo věnováno až požehnaně a to z několika stran. První stranou jsou moji přátelé, kteří se od té doby, co jsem se k nim na obědě připojil, neustále vyptávají jak mi je. Neříkám, že mě jejich starost netěší, ovšem nesmí být přehnaná. A s tou se právě setkávám celý den. Lana mi neustále sahá na čelo, aby zjistila, jestli nemám teplotu. Nick polemizuje o tom, co by se mohlo stát, kdybych byl opravdu nemocný. A Josh, i když už jsem ho hodnou dobu neviděl, se celou dobu zajímal, jestli bych se nechtěl vrátit do chaty a odpočinout si. Jediná Lucy mi věnovala vždy otrávený pohled, nad nímž jsem se pobavil. Ona se zeptala jednou a když viděla, že je mi to opravdu už nepříjemné, jak se každý vyptává, dál to nerozebírala.

O polední pauze však se mnou byla na chatě a probírala, jak se to všechno rychle semlelo. Že za mnou chtěla běžet, ale Josh ji zastavil s tím, že se má bavit a že on se o mě postará. Prý u nás na chatce krátce po skončení diskotéky byla a mluvila s Joshem, který jí řekl úplně všechno o tom, proč jsem jako pára nad hrncem zmizel z jídelny. Po celou dobu Dominika proklínala, a to i přes to, že jsem jí vysvětlil, že to není jeho chyba, ale moje. Neuniklo mi ani, jak se ho svým pohledem několikrát snažila usmrtit. Kdyby tyhle pohledy účinkovaly, myslím, že bychom Dominika dneska pohřbívali nejméně milionkrát.

Pozornosti se mi také dostávalo z řady učitelů. Nejvíce pak od třídní, která za mnou po každé aktivitě přišla a zeptala se. Když jsem ji vysvětlil, že to byla únava po celém předešlém dni, a že jsem naprosto v pořádku, prošpikovala mě svým podezíravým pohledem a nakonec stejně odešla. I u kouče jsem si pak všiml, jak se na mě koutkem oka dívá a pozoruje moje reakce. Musel jsem ho však zklamat, protože nic nevypozoroval. Ani nemohl. Všechno jsem v sobě pohřbil a soustředil se jen na úkoly.

No a třetí stranou, jejíž pozornost nebyla ani trochu příjemná, byli ostatní studenti. Především pak ti, kteří historce o únavě nevěřili ani za mák, protože mě včera viděli brečet. Přesto jsem byl vděčný, že to nikomu nešli vykvákat a probírali to jen mezi sebou. A co jsem si tak všiml i mezi fotbalisty se o mě malou chviličku mluvilo a všichni se vyptávali právě Dominika, který neměl a stále nemá ani tušení.

I teď, když sedím u večeře a konzumuji toasty, na sobě cítím jeho pohled. Nick byl tak laskavý a vyměnil si se mnou místo, aby mě to nelákalo se tím směrem, kde sedí ve společnosti svých kamarádů, koukat. Můj zátylek však dostává pěkně zabrat a já mám pocit, že mi tím svým pohledem vypálí díru do krku. Což není zrovna krásná vyhlídka. Mnohem raději bych ale skončil s dírou v krku, než s tím, co jsem prožil včera. Ta bolest se nedá s ničím srovnat. S ničím, co jsem doposud zažil.

„Bude někomu vadit, když si ještě přidám?" zeptá se Lucy s urputným pohledem přišpendleným na posledním toastu, který se nachází uprostřed stolu na velkém talíři, jenž byl ještě před chvíli plný. Co jsem tak počítal, bylo jich tam šestnáct a tak pro jednoho z nás to vycházelo na čtyři. Jenže zatímco já snědl dva, Nick jeden a Lana tři, se všechno ostatní vešlo do nenasytné Lucy.

Lana, Nick i já už odpovíme nacvičeně, že ne. Mně osobně to doopravdy nevadí, protože dva toasty jsou bohatě všechno, co pro svou spokojenost potřebuji. Navíc, nechci se přejídat, když nás ještě čeká táborák. Lucy je to však jedno a tak se sápe i po posledním toastu, chvíli na něj obdivně kouká a pak se jako dravá zvěř zakousne s takovou chutí, až mě překvapuje, že se s tou osobou vůbec bavím.

„Když jsem šel dát svůj talíř kuchařkám, všiml jsem si, že muzikanti něco sestrojujou venku," nadhodí Nick potichu a hlavou pohodí k oknu. Samozřejmě, že sestrojují. Od Joshe jsem se totiž dozvěděl, že sám správce a majitel tohoto stavení, nabídl profesorům možnost využít jejich hudební vybavení. Prý že se jedná o dvě elektrické kytary, bubny, klávesy a několik mikrofonů i s podstavci. Profesoři tu nabídku vřele přijali a okamžitě se na ně obrátili s tím, jestli ví, jak se takové věci sestrojují. Když mi to Josh popisoval, vypadal tak zapáleně a také mi pořád opakoval, že pro mě má připravené překvapení. Jsem zvědavý, o co se bude jednat.