HIM✔

58. Kapitola

 Nestíhal jsem vstřebat ani všechny další vjemy, protože jsme byli samotným Georgem vráceni do reality s tím, že večeře je připravená, a že se máme dostavit do jídelny. Tak nějak jsem musel působit asi jako robot, co všechno dělá automaticky, protože jsem z hlavy nemohl dostat ten Joshův pohled. Nereagoval tak, jako vždy, když se na mě zahleděl a následně se rozmluvil. Tentokrát nepronesl ani slovíčko a to ani u večeře, u níž debatovali hlavně Courtney, Shane a Aaron, kterým můj zpěv vehnal sílu do žil. Já osobně jsem se po tom zpěvu také cítil mnohem jistější, i když ani netuším, jak jsem vlastně zněl. Přemýšlení o Joshovi mi však všechnu tu jistotu zakopávalo pod tenkou roušku pochybností, které se ve mně čím dál víc tvořily. Pokud se Joshe nezeptám, vím, že se nedozvím, proč se na mě tak koukal a co ho vlastně zaskočilo natolik, aby byl zticha.

Po odchodu z večeře jsem se okamžitě vydal do pokoje, abych si připravil věci k vysprchování se. Jak se však zdálo, ostatní členové bandy měli jiné úmysly, a tak se místo do svých pokojů odebrali do hudebny, kde si chtěli projít svoje hudební dovednosti. I Josh se k nim přidal, ačkoliv se zdálo, že by se raději někam zašil a nejraději byl nějakou tu chvíli sám. Nad čím však tolik přemýšlel?

Sprchy jsem po deseti minutách našel na konci chodby a jak se zdálo, někteří aktéři dostali stejný nápad, protože se ze dvou sprch, které zakrývala igelitová plachta, zpoza níž se nahoru i dolů hrnula horká pára, která kradla čerstvý vzduch z místnosti, ozývalo jakési pobrukování míšené s tekoucí vodou. Nevšímal jsem si toho a zabral si úplně tu zadní, načež se do ní zašil a začal se svlékat.

Právě teď mě obaluje příjemně teplá voda, která uvolňuje moje ztuhlé svaly a nutí mou mysl alespoň chvíli relaxovat. No, možná jen na to, jak si připadám skvěle, když po mém těle stékají kapka za kapkou a dělají zázračnou službu mým svalům. Zavírám proto oči a úlevně vydechnu. Je to tak neskutečně osvobozující požitek, že mám pocit, jako by se mi nikdy nic špatného nestalo. Jako kdyby můj svět byl pořád tak pestrobarevný, jako byl ještě před dvěma lety v tuhle dobu. Kdy jsem nemusel řešit nic okolo lásky a toho, jak moc zničené srdce bolí a protestuje proti nenávisti, kterou se v něm snažím vyvolat.

Nevím, jestli se mi to zdá, či nikoliv, ale na moje tělo dopadají něčí mozolnaté dlaně s takovou něhou, že znovu úlevně vydechnu. Masírují moje záda, která s každým pohybem vysílají do mých svalů takovou slast, že mám chuť na dotyčného vykřiknout, aby takhle zacházel s celým mým tělem. Jenže to ani nemusím, protože se dlaně, stále přišpendlené na odhalené kůži, sesouvají z ramen po délce mých paží. Na pravém uchu cítím horký dech a zrychlené oddechování, zatímco se něčí svalnaté tělo namáčkne na moje záda. Projede mnou lavina takového rázu, že se mi podlamují kolena, přesto se snažím zůstat chodidly na zemi a přesouvat do nich všechnu svou zbylou sílu.

Ruce dotyčného se přesouvají na můj hrudník, který začínají masírovat s ještě větší vervou, než před chvílí ramena. Samou slastí mám chuť křičet. Cítím, jak se po mých lících valí slzy úlevy, které se okamžitě mísí s horkou vodou. Slovy nedokážu popsat, jak se v tento moment cítím volný.

Jako by ty silné řetězy, které svazují moje tělo, povolily a já se mohl znovu zhluboka nadechnout. Jako by se z mého srdce opět stal plnohodnotný sval, který pracuje na plný výkon. Jako by se moje duše vracela zpět ke svému lesku, který před měsícem ztratila. Je to až neuvěřitelné, jak moc se zachvěji, když se ruce přesouvají na moje břicho a dech na mém uchu ještě zintenzivní.

„Jsi tak krásnej," šeptne mi do ucha ten známý hlas a já samým překvapením otevřu oči a na chvíli zapomínám, jak se vlastně dýchá. Otáčím se ze strany na stranu, avšak nikdo tu se mnou není a mně dochází, že tu není. Zpětně si uvědomuji, že toužím po tom, aby tu byl se mnou a laskal moje tělo a šeptal mi do ucha ta krásná slova, jako tomu dělával pokaždé, když došlo na intimnější chvilky. Jenže s tím je konec. Právě kvůli němu jsem tu. Abych se distancoval z veškerých kladných citů, které k němu chovám. Abych zabránil svému srdci udělat to, co způsobilo před malou chvíli. Abych mu zabránil stát mi v cestě.