HIM✔

21. Kapitola

 „Tak vážení," protne bujaré řečnění všech studentů profesorka na matematiku, zatímco stoly všech už jsou prázdné a čeká se jen na to, až profesoři oznámí, co za překvapení si pro nás připravili. Jako by to nebylo všem jasné. Po tom telefonátu mě nějaké nadšení z diskotéky míjí velkým obloukem a já se jen překonávám, abych se tu nesesypal jako pytel brambor. Ostatně to také prozrazuje červené bělmo, kterého se nemohu zbavit, i když jsem se všelijak snažil. Navíc mě pořád pálí oči nehledě na to, že uvnitř sebe se snažím potlačit onu paniku, která mě zachvátila na chatce. Myslím, že kdyby nebylo Joshe a jeho náruče, asi bych omdlel. „Máte přesně hodinu na to, abyste vytrávili veškeré jídlo, které jste pozřeli. Kolem deváté večerní pak čekejte oznámení o tom, abyste se všichni dostavili sem. Víc vám zatím neprozradíme."

„Stejně víme, že nás chce překvapit diskoškou," ozve se Stewart, který naznačí tančící pohyby a mrkne k vedlejšímu stolu, kde sedí Trisha a její kamarádky. Mě však nezajímá ani on a ani ona a dokonce ani učitelské reakce. Jediné, co si zabírá mou pozornost je Dominikova tvář, která se na mě ustaraně dívá. I on jistě poznal, že se něco děje. Ostatně to viděl už když jsem vycházel s Joshem z chatky, kolem níž procházel ve společnosti Trishy, která mu ale byla zcela ukradená. Nejdříve se usmál, když mě spatřil, ovšem jeho úsměv vystřídala pootevřená ústa a šokovaný výraz, který se mu rýsuje na tváři i teď.

„Nechte se překvapit," ozve se třídní a já odvrátím zrak, přičemž zpozoruji, jak nám kouč ukazuje, abychom okamžitě opustili jídelní prostor. Nohy mám jako z papíru a jsem si jistý, že by stačil sebemenší větřík a já se skácím na zem. Naštěstí však vedle mě jde Lucy, které jsem jen naznačil, že našli dopisy. Víc slyšet nepotřebovala, protože si sama domyslela, proč mě to tolik vzalo. A sama ví, že já ještě nejsem připravený na to, aby to věděli. Ostatně ani oni nejsou připravení na to se s tím potýkat. Je mi líto, že to zjistili právě touto cestou.

Scházím schody a zatímco si všichni mezi sebou nadšeně povídají, já si připadám jako uvězněný ve svém těle. Chtěl bych hrozně moc křičet na celé kolo. Chtěl bych na chvíli vylétnout k nebi a nechat se unášet větrem někam daleko, kde mě nikdo nezná a kde nejsou žádné problémy. Jenže to je nemožné a já se s tím musím nějak vyrovnat. Nechci na ostatní přenášet negativní emoce. Stačilo, že Josh se od té chvíle, co mě viděl brečet, tváří, jako by mu někdo zemřel.

Už se chystám projít dveřmi tak, jako to udělala Lucy, když mě něčí ruka chytne kolem zápěstí a než se vůbec stačím vzpamatovat, nacházím se v té menší chodbičce a naproti mně stojí Dominik. Jeho starostlivý výraz mi připomíná vzpomínku, v níž se třináctiletí chlapci usazují na chodníku před Garretovic domem a mladší z nich utěšuje toho staršího, protože mu zemřel pes. Tenkrát ještě ani jeden netušil, že tohle, co mezi sebou měli, se změní v něco složitějšího a mnohem komplikovanějšího. Že zatímco jeden bude mít tajemství, ten druhý se ho všemožně bude snažit zjistit.

Nechci se s Dominikem hádat a ani mu nijak odporovat. Nechci zase probírat, že už nejsme takoví kamarádi, jací jsme byli, protože na to momentálně nemám v hlavě místo. A nechci mu ani vysvětlovat, proč mám červená bělma a působím, jako bych týden nespal. Nechci zkrátka o ničem z toho polemizovat.

„Dřív, než něco řekneš," namítne, když si všímá, jak už otevírám ústa a chci mu říct, že nemám náladu na to se s ním hádat, „nebudu nic vyzvídat, i když je mi jasný, že se něco stalo."

Ústa zase zavřu a věnuji mu vděčný pohled. Ani neví, jak moc mi usnadnil situaci, protože i mluvit mě bolí. Jsem slaboch. Snad ještě větší, než jsem byl dříve. Jenže představa toho, že přijedu domů a tam na mě budou čekat rodiče u stolu a následně po mě budou vyžadovat vysvětlení, je hrůzu nahánějící a strašlivá. Už jen z toho důvodu, že nevím, jak bych jim to měl vysvětlit. Nemůžu jim zkrátka říct, že vyletěla červená rachejtle, já se podíval na Dominika a celý můj dosavadní život byl rázem vzhůru nohama. To zní absurdně i mně, i když je to neměnná pravda.