HIM✔

68. Kapitola

„You, you love it how I move you

You love it how I touch you, my one

When all is said and done

You'll believe God is a woman

And I, I feel it after midnight

A feelin' that you can't fight, my one

It lingers when we're done

You'll believe God is a woman,."

Slova té písně ze mě vychází naprosto přirozeně stejně, jako se synchronizují s nástroji, které mě doprovází. Každý můj krok má své opodstatnění a svůj důvod. Každé jedno prohnutí, každý dotek, kterým obdařím Connora nebo Connor mě má své vysvětlení, které se nemusí nikdo dozvědět slovy. Stačí, když ho pochopí řečí mého těla. Snažím se do toho dávat naprosto všechno. Celou svou pochroumanou duši. Zmrzlé srdce či pevnou a zdravou mysl. Nevnímám absolutně nikoho jiného, než Connora, který se stal mým opěrným a záchytným bodem.

„And I can be all the things you told me not to be

(Yeah) When you try to come for me, I keep on flourishing

(Yeah) And he see the universe when I'm in company

It's all in me!"

Jeho záda se dotýkají těch mých, zatímco se sesouváme dolů a drtíme své zpocené dlaně. Pohled upírám na všechny v hledišti, kteří snad ani nedýchají. Působí najednou jen jako kulisa. Jen jako někdo, koho teď společně se svými společníky naprosto zastiňujeme. Veškerá tahle chvíle patří jen nám. Je to, jako kdyby nám svět ležel u nohou a prosil o další a další dávku té sladké harmonie, kterou všem dopřáváme. A nikdo si nedovolí byť jen nahlas vydechnout.

Dostávám se zpět na nohy a pokračuji v tanci tak, jako by to bylo naposled, co mohu okusit tu svobodu, kterou mi každý jeden pohyb vhání do oběhového systému. Mé nitro tančí samou radostí nad tím, jak se linou tóny z mých úst naprosto bezpochybně. Už si ani nepotřebuji představovat originál. Předvádím svůj vlastní styl. Ten, který ještě nikdo neslyšel. Protože to spojení hudby, zpěvu a tance vytváří kombinaci, o níž jsem netušil, že bych ji kdy mohl potřebovat. Ne Dominika ani žádného jiného chlapce či muže. Potřebuji symfonii, která mi ukáže cestu. A já jsem pevně přesvědčen, že ani s jedním z toho, co mě vyplňuje štěstím, radostí i vášní, nechci ani za mák skoncovat. Našel jsem svoje poslání. Teď je to víc, než zřetelné a jasné. Jasné tak, jako vycházející slunce vdechující přírodě život. Jasné tak, jako teď záříme my všichni.

Dostávám se do poslední části písničky, kde na řadu přicházejí vysoké tóny. Jade mi odpoledne nakázala, abych na generálce ani náhodou před nikým nevypouštěl ani ždibek ze síly svého hlasu. Chtěla moment překvapení, stejně tak, jako jsem ho chtěl i já. Říct po tolika letech sebevědomě, že na to mám. Že můj hlas je dokáže přesvědčit tak stejně jako ten jejich přesvědčil o jejich talentu mě. Že sem všichni patříme. A máme na to vyhrát.

„(God is a woman) Yeah, yeah

(God is a woman, yeah) My one

(One) When all is said and done

You'll believe God is a woman

You'll believe God is a woman (God is a woman)

Oh, yeah (God is a woman, yeah)

(One) It lingers when we're done

You'll believe God is a woman."

Sedím na Connorově klíně, zatímco si mě jeho ruce tisknou neskutečnou silou blíž. Zpívám poslední vysoký tón a hledím mu do očí, v nichž se zračí vášeň. Vášeň k tomu, co jsme tu teď předvedli. Že jsme se oddali tomu, co mělo být původně jen výplňkové. Že jsme se oddali tancem tělo na tělo. A vášeň je v nás obou tak silná, že když kapela dohrává poslední noty, Connor přiblíží svou hlavu a uvězní moje rty v těch jeho, kterým se ihned podvolím.