HIM✔

65. Kapitola

 Jsem hrozný člověk? Ani já sám nevím. Snažím se sám sebe přemluvit, že dělám opravdu správnou věc. Že stojí za to se změnit, protože když budu chodit se srdcem na dlani, každý jeden člověk si do něj píchne ostrý předmět, jak se mu zachce. Že Dominik Garret opravdu stvoří někoho, kým mi nakonec i bylo předurčeno být. Když si to totiž tak vezmu, před tím, než jsem procitl, byly stud a trapnost velmi vzdálenými pojmy. Ano, znal jsem je, ale díky Dominikovi jsem je dokázal potlačit pryč. A když odešel nebo spíš, když já od něj odešel, udeřily v plné síle a ukázaly mi na chvíli, kam bez něj patřím. A teď je on zase důvodem, proč se necítím ani trapně, ani zostuzeně či nemám strach. Spíš je tu pochybnost, zda opravdu stojí za to zahodit všechny svoje dosavadní hodnoty kvůli němu.

Není však cesty zpět, protože tu sedím už patnáct minut a čekám, až přijdu na řadu. Před malou chvílí skončil poslední individuální trénink a hned po veškerých úpravách na večer, se všichni soutěžící sejdeme ve velkém sále a odhalíme tak jeden druhému, jaká píseň nás bude doprovázet v prvním kole. Zda se cítím nervózní? Trošku, ovšem není to z onoho samotného vystoupení, ale z toho, že tam bude i ten kluk, který mě včera ráno ve sprše tak nestoudně okukoval. Nemohl jsem na něj přestat myslet, protože on přesně zapadá do mého plánu a navíc mi to potvrdil i můj sen, který se konečně netočil kolem mého nejlepšího přítele. Tentokrát se mě zmocňoval právě ten kluk, kterého jsem včera viděl ještě dvakrát. A pokaždé mě vyhledal u oběda či večeře a šibalsky se na mě usmál, což mě samo sebou nenechalo chladným.

Ráno na zkoušce jsem měl nutkání se optat Adama či Jade, jestli ho náhodou neznají a nevědí, jak se jmenuje. Uvědomil jsem si však, že by mi to bylo k ničemu, protože ačkoliv jsem měl odvahu jakoukoliv, ten kluk byl podle všeho na jiném levelu a já nevěděl, zda na něj vůbec někdy dosáhnu. Každý vlas měl totiž na svém místě, jeho svalnaté tělo se halilo do přiléhavých věcí, které na něm působily neskutečně šarmantně a zároveň svůdně. Stačil jsem také okoukat, že tu nebude žádným nováčkem, protože se s některými ze soupeřů znal a dokonce to vypadalo, jako by byli staří známí.

Ráno jsem si kvůli němu opět přivstal, ovšem nedošlo mi, že všichni z nás měli vstávat v šest, takže mi ta hodina v plusu vlastně byla k ničemu. Všechny totiž napadlo vstát o hodinu dřív a udělat ze sebe člověka. Tudíž je možné, že někde v nějakém tom sprchovém koutu byl, ale já o tom neměl ani páru, protože sprchy byly narvané. Myslet na něj však mělo jednu výhodu – touha po Joshovi se vytrácela a místo toho jsem začal žíznit po dotecích onoho kluka. Což je docela směšné, když neznám ani jeho jméno.

Co mě však docela potěšilo a vrátilo moje myšlenky zpět k Dominikovi a mé pomstě, byl fakt, že Adam pojal tanec tělo na tělo opravdu vážně, a tak společně s Jade vymysleli, že všichni členové, až na Courtney, která odmítla a řekla, že si vezme maximálně průsvitnou halenu, pod níž bude mít podprsenku, budou tancovat v tělovém prádle. Což pro mě znamenalo, že to vlastně bude vypadat, jako bych byl nahý. Neměl bych mít radost z toho, že budu vlastně přede všemi nahý, ale ten pocit, že to uvidí Dominik, že uvidí, jak se mého odhaleného těla dotýká někdo jiný, mi dodával větší odvahu, než jsem si vůbec myslel, že moje tělo dokáže vytvořit.

Jade pak navrhla, že bychom to mohli pojat ve třpytivých barvách fialové, zlaté, modré a stříbrné a těsně před tím, než nás vypustí na jeviště, naše těla pokryjí právě různými šmouhami těchto barev. Upřímně jsem si to nedokázal představit, ale nechával jsem jejich fantazii volný průchod. Oni jsou profíci a ví, co dělají, i když jsme se na to nikdo netvářil. Dokonce ani Connor, který bude tančit se mnou či Ava s Molly, které budou tančit hned za námi. Jediný, komu to bylo jedno, nebo to tak aspoň vypadalo, byl Shane, který prostě jen mykl rameny a dál se nevyjadřoval.