HIM✔

71. Kapitola

 Bolehlav, který mě ráno postihl, byl do nebe volající a já nevěděl, zda si mám hlavu omlátit o zeď či nikoliv. A jak se zdálo, i Josh to tak měl, protože poprvé v životě jsem v jeho obličeji viděl nenávist k sobě samému. Nedivil jsem se mu. I já se nenáviděl za to, že jsem vůbec požil alkohol a nechal se stáhnout do spárů ďáblových. Naštěstí nám pomohla Courtney, která pro nás připravila čaj a dokonce z kuchyně vyprosila vývar kuřecí polévky. A jak se ukázalo, její metoda zabrala, protože když teď kráčím s celou skupinou směrem k zasedací místnosti, není mi tak špatně, jako ráno.

Do hlavy se mi však okamžitě přiřítila vzpomínka na dnešní nekřesťanské ráno, které jsme si s Joshem vyměňovali své pocity ohledně zhrzení z podvodu našich milovaných. A ačkoliv mnou každou chvílí jímal stud za to, že jsem se mu přiznal s tužbou, hruď mě tolik netížila a ledová stěna na mém srdci, jako by začala roztávat. Nevěděl jsem však, jestli se mám radovat nebo brečet, protože pocity ohledně toho, jestli jsem se k Dominikovi nechoval až moc přehnaně se stupňovaly a já si začal uvědomovat, že to bude mít jistě nějaký dopad.

Když jsem ráno v jídelně míjel Kaie, vybavila se mi jeho slova a znova jsem přemýšlel, zda mu mohu věřit či nikoliv. Usoudil jsem však, že když si jeho slova nebudu připouštět tolik k tělu, bude to daleko lepší. Nějaká část ve mně mu totiž věří i přes to, že mě Dominik včera varoval. Ovšem ta racionální část nepřipouští a ani nezamítá jeho slova. Spíš si z nich vybírá, co by mohla být pravda a co ne. A i teď, když v tichosti scházíme schodiště, se snažím zjistit, zda by byl Dominik toho všeho schopný. Moje srdce už zase, i když slabým hláskem, protestuje, zatímco zjizvená duše souhlasí se vším, co Kai řekl. Že je Dominik  bezpáteřní manipulátor.

Co mě však děsí nejvíc, je tušení, s nimž jsem se ráno vzbudil. Stahovalo se nade mnou jako mračna, která na mě sešlou svoje kapky rozzlobení a smutku a já nevěděl, k čemu to mohu připsat. Možná jsem se bál toho, že někdo zjistí, že jako nezletilý jsem byl pod vlivem alkoholu. Že to nedej bože zjistí rodiče a přijedou si pro mě. Což by působilo ostudně, kdyby si mě opravdu odvezli kvůli alkoholu. Možná je to také tím, že nastal nový týden, což znamená další spoustu zkoušení a práce. A možná to bylo vše jen způsobeno tím, že jsem se pořádně nevyspal. Kdo ví. Ten pocit mě ale neopouští a zůstává zakořeněný v mém těle jako parazit, kterého se za boha nemohu zbavit.

Vkročíme na betonovou podlahu a pomalými kroky se suneme směrem k otevřeným dveřím haly, kde jsou znovu rozestavěné židle do kruhu, v němž už sedí několik soutěžících. Když nás bystří, jejich pohledy jsou najednou tak přívětivé a několik z nich nás dokonce zdraví. Působí to až komicky, když si vezmu, jak nás přivítali přesně před týdnem. Samý soudný pohled, který prozrazoval, jak námi pohrdají, aniž by nás znali. A dnes se v jejich tvářích značí uznání, z části u některých i rivalita, každopádně všichni působí přátelsky.

S co nejvíc přesvědčivým úsměvem pozdravím všechny, kteří se na mě odváží promluvit a usedám na židli, kterou mi hlídal štítek s mým jménem. Muchlám ho v ruce, zatímco si sedám do srdce naší skupiny a snažím se odehnat ten divný pocit, že se někde něco děje. Rodiče dojeli v pořádku, tudíž nemám nejmenších pochyb o tom, že jich se to týkat nebude. A Dominika nejspíš také ne, když tu byl s Ashley, která by nedopustila, aby se mu něco stalo. I když, mohu si tím být jistý?

Do místnosti proudí další a další známé tváře, mezi nimiž je i George, který nás všechny s milým úsměvem zdraví. Pozdrav mu opětujeme a když se konečně zdá, že tu jsme všichni, zavírá dveře a usedá na svoje místo. Místo, které mu patřilo i před týdnem. Totiž přímo naproti nám. A neuniká mi ani jeho pohled, který prozrazuje, že je na nás na všechny moc pyšný.