HIM✔

57. Kapitola

 Do seznamu těch nejvíc děsivých věcí na této stáži přibyla i nevědomky jedna z nejúspěšnějších celebrit této doby. Ač písničku znám úplně perfektně do každičké hlásky, necítím se zvýhodněně, nýbrž vystrašeně. Ariana má totiž neuvěřitelný hlas, na nějž já zkrátka nestačím. Ty výšky, které v songu využívá, jsou pro mě nedosažitelné. Sice jsem to ještě nezkoušel zpívat, ale už teď mohu naprosto s klidem říct, že to skončí katastrofou a já to všem svých společníkům pokazím.

Poté, co jsme mohli rozdělat obálky a zjistit písničku, kterou zahrajeme, zazpíváme a odtančíme, nám George rozdal i složky s tím, jak tento týden bude probíhat. Složku jsem nebyl schopný otevřít ihned, jak to udělala většina, protože jsem byl myslí stále u té písničky a u toho, jakou katastrofu způsobím. Nevím, kdo přiděloval ty písničky, ale zřejmě to byl někdo, kdo pořádně neodhadne schopnosti zpěváků. Nebo aspoň moje, protože jak se zdálo, v ostatních skupinách byli všichni nadšení a já si tak začal říkat, jestli to náhodou není naschvál. Jsme tu první rok a oni chtějí zřejmě vyzkoušet, jak si poradíme se zapeklitými úkoly.

Nakonec jsem ale přece jen neodolal a složku otevřel. Nacházelo se v ní hned několik lejster. Prvním z nich byl rozvrh, na jehož záhlaví se vyjímalo moje jméno a u něj v závorce napsaná moje funkce v naší bandě. Tedy zpěvák. Nejednalo se o nějak dlouhý rozvrh, protože jsem měl na plánu jen dvě hodiny. První hodinou je choreografie, která probíhá od osmi od rána do dvanácti (tedy do oběda) a pak od jedné hodiny odpolední do půl čtvrté. Pak tam je desetiminutová rezerva na to, abych se přesunul do pravého křídla budovy, do úplně nejvyššího patra, kde se prý nachází obrovský ateliér připomínající menší koncertní halu. Tam už na mě budou čekat moji společníci s instruktorkou na zpěv a celkové podání písně. Tato hodina v rozvrhu byla vymezena přesně na tři hodiny a dvacet minut. Tudíž od patnácti čtyřiceti do devatenácti hodin. Tím jsem si vlastně uvědomil, že nebudu mít žádný osobní čas. Tedy když pominu obědovou pauzu.

Na druhém lejstru byla jména a čísla místností, v nichž se budou hodiny odehrávat.

Hodiny pro Michaela Daltona (píseň prvního kola – God Is a Woman)

Choreografie:

Hlavní choreograf: Adam Gordon

Místo: Prostřední křídlo, dveře číslo 25

Čas: 8:00 – 12:00

13:00 – 15:30

Zpěv a celková interpretace:

Instruktor: Jade Warwick

Místo: Pravé křídlo, třetí patro – velký sál

Čas: 15:40 – 19:00

Každá změna v rozvrhu bude nahlášena předem. Každé opoždění musí být odůvodněno!! Při nedostavení se na zkoušku jsou soutěžící okamžitě diskvalifikovaní z prvního kola a ztrácí body.

Přiznám se, že ta poslední poznámka mě nenechala chladného, ale i tak jsem si byl jist, že v tom problémy mít nebudu. Vstávání mi nikdy nedělalo problém a na místech srazu jsem mnohdy býval dříve, než ostatní. Tím jsem si na základní škole také vysloužil přezdívku hodinky. Proto se to na střední škole snažím zanedbávat a být tak nedochvilný jako ostatní.

V dalším lejstru stálo, co všechno si musíme na hodiny přinést nebo spíš, v čem máme přijít. Na hodiny choreografie to bylo především lehčí oblečení a popřípadě ručník, kdyby ze mě náhodou lilo jako z konve, což nepochybuji, že se bude dít. Na hodiny zpěvu a celkové interpretace to pak byla jen dobrá nálada a hlavě text písně, který jsem našel na posledním lejstru. Vzhledem k tomu, že je ta písnička jednou z mých nejoblíbenějších, jsem si text ani nemusel projíždět. Znám slovo od slova, jako kdybych to napsal sám. Pamatuji si i její hlas, který těm slovům dává pokaždé jiný odstín hodnoty, což se nejspíš bude požadovat i po mě. Text tedy problém nebude, protože ho nosím v hlavě. Horší to bude právě s tou interpretací a hlavně s trémou, které se jistě za tak krátký čas nezbavím a bude mě držet dál.