HIM✔

38. Kapitola

 Po té hádce s Dominikem jsem se najednou cítil vybouřenější a v mnohem lepším rozpoložení. Mohl za to taky fakt, že mi ihned po tom, co mě pustil, předal ty dvě vstupenky do wellness centra se slovy, že nechce silvestra strávit s nikým jiným, než se mnou. Samozřejmě jsem hrál mnohem víc překvapenějšího, než jsem doopravdy byl, přesto jsem však cítil stejné štěstí jako v moment, kdy jsem tu obálku viděl poprvé. To, že se mnou chtěl Dominik strávit den, jež mi před rokem změnil absolutně celý život, bylo víc, než uspokojivé a já už se nemohl dočkat, až ten den nastane. Vůbec poprvé jsem se těšil na silvestra nejen díky ohňostrojům.

Když jsem od něj v podvečer odcházel, byl jsem opravdu uvolněný a šťastný. A musel jsem tak i působit, protože mi rodiče u večeře řekli, že v poslední době se pořád jen usmívám, aniž bych k tomu měl důvod, a že celkově působím spokojeně. Vymluvil jsem se na to, že se mi ve škole opravdu daří, i když opak je pravdou, a že mám ty nejlepší kamarády, jaké člověk může mít, což je pravda. Sice mě v tu chvíli hryzalo svědomí, ale nejsem jediný teenager, který svým rodičům neříká úplnou pravdu, a který před nimi má tajemství. To je přece největší úkol puberťaků.

Večer před spaním jsem se znovu snažil volat Joshovi. Ovšem bez výsledně, protože stále odmítal se mnou jakkoliv navázat konverzaci. Je divné ochutnávat svou vlastní medicínu, protože přesně takhle jsem se já stranil Dominikovi, než jsem ho urazil a on si to vzal až moc k srdci. Přesně takhle jsem se ho snažil obcházet, abych to neměl ještě těžší, než už to bylo. Pravdou je, že tahle metoda ignorace je ta nejhorší ze všech a já přísahám, že už to nikdy nikomu neudělám. Tedy pokud mi ten dotyčný neublíží.

Přišlo pondělí, které se neslo ve stejně pochmurném podnebí, jako dny před tím. Tedy až na nedělní dopoledne, které bylo zmrzlé, ale plné sluníčka. Studenti okolo mě opět remcali, že by školu nejraději zakázali v tak brzkých hodinách a učitelé se tvářili, že jsou nadmíru spokojeni z toho, že jsou žáci rozladěni. Ani já nebyl nějak moc nadšený z toho, že už zase sedím v lavici a poslouchám další a další příval informací. S Lucy jsem prohodil sotva pár slov, protože na každé hodině usínala, za což dostala i několikrát seřváno. Bylo jí to však jedno a dál ignoroval profesorská napomenutí. Jediné, co jsem z ní dostal, bylo vysvětlení, že našla nový seriál a koukala na něj až do čtyř do rána. A vzhledem k tomu, že vstává v šest, mi bylo jasné, proč je tak unavená.

Přede mnou však stál nelehký úkol. A to odchytit Joshe a přinutit ho, aby se mnou mluvil. Každou přestávku jsem čekal na chodbě s tím, že ho odchytím, ale vypadalo to, jako by ani ve škole nebyl, i přes fakt, že jsem ho ráno viděl u skříňky v přítomnosti Shanea, s nimž se něčemu smál. Když však zahlédl mě, úsměv mu sklesl a já pocítil osten zabodávající se do srdce.

Vyučování se táhlo neskutečně pomalu a každá hodina byla tak nesnesitelně nudná a otravná, že jsem měl chuť se zahrabat pod zem. Naštěstí jsem se dočkal a teď netrpělivě čekám před školou na to, až se zde objeví i Josh. Netrpělivě poklepávám nohou a prohlížím si každého, kdo je mu alespoň trochu podobný. Na malou chvíli bystřím i Dominika, který vychází ve společnosti svých fotbalových přátel a jemně se na mě usměje. I já mu úsměv nepatrně oplatím a tím celé naše spojení končí. Vynahradíme si to odpoledne.

Ven proudí spousta studentů, včetně Courtney, Shanea a ostatních jeho přátel. On však nikde není a já začínám nabírat pocit, že jsem ho už minul, i přesto, jak rychle jsem se rozloučil se svými přáteli a upaloval ven čekat. Byl jsem vlastně mezi úplně prvními a co si tak vybavuji, nikde jsem nezahlédl blond kučeravou ofinu. Tak kde sakra vězí?

Moje naděje pohasínají s každou minutou víc a víc. Vím, že volat mu bude marné, protože to znovu nepřijme. Nechce se mnou mluvit. A navíc už tady vážně nebude, protože poslední zbytky opozdilců opouští školu, až se nakonec veškerý hluk zastaví a v chodbě, do které jakž takž vidím, není ani noha.