HIM✔

17. Kapitola

 Ukázalo se, že profesoři nejsou zase takoví zabedněnci a došlo jim, že náš tým bude v oslabení, pokud si ten poslední zápas střihneme hned po tom, co jsme jen tak tak vyhráli. Tudíž nám povolili oběd a hodinovou pauzu po něm. Musím říct, že jsem si docela oddychl, protože ze mě vážně lilo jako z konve a navíc jsem nebyl ve stavu, kdy bych dokázal běhat z místa na místo dalších patnáct nebo dvacet minut. Asi by mi volali záchranku, kdybychom nakonec ten zápas museli hrát bez přestávky.

Každopádně jsem dostal určitý čas k tomu, abych si urovnal myšlenky, které mi vířily hlavou, protože co si budeme nalhávat, ten Joshův tajemný a přitom naprosto otevřený pohled mě dostal do kolen. Netrvalo to zase dlouho, jak mi to připadalo, ale naše oči zápasily v tom, kdo v nich má v ten moment víc emocí, a ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, jeho hnědé duhovky vyhrály každým coulem. Každopádně mi přišlo trapné ptát se, co se stalo, že se tak zasekl. Přece jen si myslím, že by mi neodpověděl upřímně, a tak je lepší to nechat plavat.

Další záminku pro plnou hlavu myšlenek mi v ten moment poskytl i Dominik, který nás oba pozoroval a v jeho očích se zračila ještě větší agrese, než před tím. S tím se také zvedl z trávníku a naprosto nasupeně kráčel sám směrem k velké budově. Po jeho včerejších slovech k Joshovi, jsem tak trochu pochopil, že zřejmě bude žárlit, neboť si myslí, že Josh může zastat jeho místo. A nebudu lhát, když řeknu, že mě ta myšlenka žárlivého Dominika uspokojovala. Alespoň z malé části pociťoval to, co já pokaždé, když se bavil s těmi svými fotbalisty nebo flirtoval s nějakou dívkou. Byl to takový ten příjemný pocit zadostiučinění, který však rázem pominul, když jsem si uvědomil, že ho tímhle ztrácím ještě víc, než doteď.

„Jako nebudu lhát, když ti vyseknu poklonu, Daltone," ozve se Nick a tím přeruší tok mých myšlenek. Otevřu oči, vyzdvihnu se na lokty a podívám se na nově příchozí. U mé lavičky, kam jsem se odebral odpočívat, stojí všichni tři moji nejlepší kamarádi s úsměvy na tvářích. Obzvlášť u Nicka se divím tomu úsměvu, když ve svém zápase dostal celkem silnou ránu do boku, za nějž se držel celý oběd, který proběhl tak nějak v poklidu, protože jsme byli všichni unavení.

„Za co?" zeptám se také s úsměvem a sednu si, načež ukážu na volné místo vedle mě. Bylo by celkem neslušné nechat je stát, zatímco já bych se tu před nimi vyvaloval. Co by na to asi řekla moje máma, pro níž je slušnost a respekt na prvním místě.

„Hejbal ses jak nějaká baletka," vysvětlí Lucy, která v ruce svírá pytlík s gumovými medvídky, a když dosedá, schválně mi ho strká pod nos. Ukradnu si tedy pro sebe tři a zkonzumuji je.

„Jo, u těch úskoků jsem valila oči a nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet," přidá se i Lana, na níž nezbylo místo na lavičce, a tak si sedá před nás do trávy. Naštěstí je tohle místo ukryté vysokými lesními stromy, a tak sem slunce nedokáže vyslat takové teplo. Ačkoliv je půlka října pryč, slunce dnes paří jako uprostřed letních dní. Je to až k neuvěření.

„Věřte nebo ne, i já byl sám sebou docela zaskočenej," zasměji se a vhodím si do pusy posledního gumového medvídka. Nedaleko od nás pozoruji Joshe a další dva muzikanty, jak si sedají do trávy. Josh svírá kytaru a docela to vypadá, jako by se chystali cvičit.

„A nejen ty," reaguje Nick potutelně, „všichni z naší třídy a hlavně fotbalisti čučeli, jak kdyby viděli nějakou nahatou holku. Od některých z nich jsem dokonce slyšel něco ve smyslu, že proč jsi při těláku jako lempl, když ti to celkem jde."

Když už je řeč o těch fotbalistech, na poslední lavičce, která se nachází asi tak dvě od nás, sedí ten nejzajímavější v přítomnosti Trishy. Už teď v hlavě vidím, jak jí škubu vlasy za to, jak se k němu lísá, zatímco on má oči zavřené a vypadá to, jako by se silově připravoval na to, co přijde po pauze. Jeho obličej je najednou tak klidný a vyrovnaný. Rty má uvolněné a v celé kráse ukazuje jejich plnost. Oční víčka mu zdobí tak dlouhé řasy, o jakých může snít kdejaká dívka a jeho tělo, které je stále odhalené, vytváří obraz dokonalosti, kterou Dominik Garret působí na všechny.