HIM✔

46. Kapitola

 Ačkoliv jsem si myslel, že ho můj dárek nijak nepotěší a on svou radost bude jen předstírat, stal se pravý opak, čímž se mi potvrdilo, že myslet je vědět absolutně nic. Každopádně, když jsem otevřel batoh a vytáhl z něj ten podepsaný míč, Dominik jen chvíli nevěřícně zíral, než si ho vzal do rukou jako něco posvátného. Přísahal bych, že jsem v jeho očích zahlédl i slzy, které odráželo světlo z lampy nad námi. Dočkal jsem se vysvětlení, že ten míč v krámě pozoroval už delší dobu, ale neměl dostatek financí na to, aby ho koupil. Prý ten fotbalista, jenž daroval autogram míči, je místní legenda a chodil právě na naší školu, než se z něj stal profesionální hráč. Obdržel jsem hned potom snad milion polibků, mezi nimiž mi stačil i několikrát poděkovat. Jsem však toho názoru, že jeho dárek nic nepředčí.

Domů jsme se odebrali okolo třetí ráno, kdy jsme byli promrzlí na kost a nedalo se to vydržet. Zdálo se, že všichni spali, když jsem ale vešel do svého pokoje, Pete ležel na svém kanapi a nevěnoval mi žádnou pozornost. Místo toho koukal do svého mobilu a naprosto ignoroval mou přítomnost. A v tomhle stavu taky setrvával další dny, které mi tak nějak utíkaly jako voda.

Den po štědrém dnu jsem se sešel s Joshem, Lucy, Nickem a Lanou, kterým jsem předal svoje dárky. Když jsem předával Joshovi onu kytaru, několikrát ji odmítl s tím, že je to až moc velký dar, a že to nemůže přijmout. Nakonec to ale přebral se slovy, že se stydí za poměrně velkého plyšového medvěda, kterého mi daroval do vlastnictví vzápětí. Nevím, kde zjistil, že když jsem byl malý, o podobném se mi vždycky zdálo, jen jsem se styděl říct rodičům o to, aby mi kupovali plyšáka, každopádně jsem měl co dělat, abych nezačal skákat radostí.

Lucy svůj poukaz přebrala jako dravá šelma a nepopsatelně moc se rozkřičela. Tak, že jsme si my všichni museli zakrývat uši. Rozesmálo mě to, protože šílela jako divá z obyčejných dvou poukazů na jídlo. Na oplátku jsem dostal naši společnou fotografii ve velkém rámu, na níž už jsem si ve své hlavě dělal místo v pokoji.

Na řadu přišli Nick s Lanou, kteří se nejdřív zdáli zmatení, i když to vlastně skrývali za překvapený úsměv. Když jsem jim ale řekl, že ta srdce na svých řetízkách mají spojit, pochopili v čem se nachází ta finta. Docela jsem jim záviděl, že svůj vztah nemusí přede všemi skrývat a mohou být plně svobodní, což se mně a Dominikovi ještě nějakou dobu bude vyhýbat. Radoval jsem se ale s nimi, protože nebylo nic hezčího, než vidět, že jsou spolu opravdu šťastní. A to dělalo šťastné i nás ostatní.

Následujícího dne jsem rodiče konečně obeznámil, že jsem dostal poukaz do wellness centra za městem. Neřekl jsem od koho byl a hlavně s kým pojedu, což mi možná usnadnilo jejich přemlouvání. Věděl jsem na jaká slabá místa uhodit, aby se nakonec mamka nevyptávala jako divá a prostě mi to dovolila. Musel jsem však souhlasit, že jim během těch dvou dní zavolám alespoň jednou, jinak mě přetrhne jako hada. Nezbývalo mi nic jiného, než jí na to kývnout. Není to zas tak hrozné, jak jsem čekal.

Dominik mi vysvětlil, jak to všechno bude probíhat. Půjčuje si auto od svojí mámy a bude na mě čekat před svým domem už připravený v autě. Sraz máme den před silvestrem kolem půl třetí a pojedeme přibližně hodinu. Během toho se stačíme stavit na benzínce pro něco malého k snědku. Prý tam volal a rezervace jednoho pokoje je potvrzená. Jedná se o jedno z těch luxusnějších apartmá. Chce pro mě jen to nejlepší. Asi ještě nepochopil, že i kdyby to byla nějaká chatrč, pojedu s ním rád, protože každá chvíle strávená s ním mě naplňuje.

Nebudu však lhát. Na jednu stranu jsem se toho výletu i děsil. Přece jen jsem byl odhodlaný darovat mu sebe celého, aby pochopil, jak bezmezně ho miluji. Jenže s tím přicházel i strach, díky němuž jsem o svém odhodlání párkrát zapochyboval. Mantra, kterou jsem si však vymyslel, mi pomáhala v tom, abych ty obavy překonal a zahnal je do hlubin svých pocitů. Největší strach mám z toho, že se to nepovede a skončí to naprostou katastrofou a to jen díky mně. Je to opravdu stresující, ale snažím se na to nemyslet.