HIM✔

6. Kapitola

 Vzhledem k tomu, že jedeme dvě třídy, jsem předpokládal, že pojede celkem dost učitelů, nepočítal jsem však s tím, že když přijedu na to zpropadené školní parkoviště, bude tu stát hned šest kantorů ve stejném oblečení se stejnými kamennými výrazy. Už jen, když jsem vystoupil z onoho auta, mě obalil chlad a já měl chuť nastoupit zpět se slovy, ať na to okamžitě šlápnou.

Přesto tu však stojím, s velkou cestovní taškou a batohem na zádech a nedokážu pořádně usoudit, jestli jedeme na vojenský výcvik, či naučnou výpravu. Z maskáčového oblečení profesorů mi spíš přijde, že ta první varianta je správná a všechny ostatní domněnky jsou nemístné a brzy za ně bude hrozit sankce. Jako by nestačilo, že včerejší den byl úplně na nic.

Když jsem totiž došel domů, což ani nevím, jak se mi povedlo, na mě čekala mamka s tím, že okamžitě vyrážíme na nákupy, takže se nemám ani převlékat. V nákupním centru jsem potkal víc známých tváří, než jsem si přál a přesně jak jsem uhodl, mamka jela do nákupáku jen proto, aby nakoupila přísady k buchtám a taky, a to se podržte, na řízky. Jak nečekané.

Když jsme dorazili domů, okamžitě jsem byl přinucen jít najít svou cestovní tašku a jít si sbalit věci, které budu potřebovat. A právě balení byla ta vůbec nejhorší věc, nad jakou jsem mohl strávit čas. Veškeré mé myšlenky se totiž, jakmile jsem zavřel dveře od pokoje a začal skládat věci, začaly znovu točit kolem něj. Kolem jeho černých vlasů, tmavých kaštanových očí, hustého obočí, které je stínilo, snědé pokožky a vypracovaného těla. Kolem jeho hlasu, z něhož se mi čas od času dělala husí kůže. Pokud by si někdo mohl vybrat perfektnější úkaz k zamilování, pak by byl Dominik jedním z těch, kteří by šli na trh jako první, protože byl perfektní.

Představy o tom, jak s ním létám na obláčku a on mi bezmezně vyznává lásku, však přerušila jeho vlastní otázka, kterou měl ohledně mého vztahu s Lucy a já z toho obláčku spadl takovou rychlostí, že jsem v realitě uskočil od velké cestovní tašky a dal si hlavou o roh menší skříně. Dnes tam mám opravdu dost velkou bouli.

K večeru jsem byl tak unavený, že jsem veškeré sprchování a další věci nechal na ráno, což se mi vymstilo. Nebo se mi spíš vymstilo to, že jsem o svých plánech informoval mámu, a ta nám všem ráno udělala budík už v šest hodin i přesto, že jsme na parkovišti měli být až v jedenáct.

Sleduji lidi kolem sebe, kteří se zapáleně baví se svými rodiči nebo odpovídají na jejich dotěrné otázky. Nejednou kolem nás prošel někdo, kdo oba moje rodiče s veselým úsměvem pozdravil. Tohle je ta špatná stránka mít rodiče v medicíně. Všichni je znají.

„Zabalil sis všechno?" přeruší tok mých myšlenek máma, která se zdá velmi nervózní, přitom tohle podstupuje minimálně dvakrát do roka. Jednou v létě, kdy jezdím na čtrnáctidenní tábor. A pak během školních dní, kdy se na konci školního roku koná podobná exkurze jako teď. Nikdy nepochopím, jak už si nemohla nezvyknout na ten všechen humbuk kolem toho. Vsadím se, že ten výlet stejně nebude stát za nic. Tak, jako obvykle.

„Ptáš se mě už potřetí, mami," připomenu jí a stále se rozhlížím, zda někde neuvidím zrzavé vlasy a vřelý úsměv. Nikde ji však ještě nevidím. Typická Lucy.

„No co? Musím se ujistit, že sis nezapomněl nic!" opáčí mamka pobouřeně a rozcuchá mi blond vlasy. Připadám si teď jako ten největší idiot a jen doufám, že to nikdo neviděl. Přece jen, když vám máma v šestnácti letech cuchá vlasy, není na tom nic roztomilého, nýbrž vás to akorát ponižuje a dává záminku některým idiotům, aby vás začali šikanovat. A já se se šikanou opravdu seznamovat nechci.