HIM✔

20. Kapitola

 Od toho večera, kdy na dveře naší chatky bouchal Dominik, uběhly tři celé dny, během nichž jsme si s Dominikem vyměňovali pohledy, neustále po sobě koukali a když byla možnost, tak se i zdravili. Ani jeden z nás se však nezmínil o tom, co se stalo v umývárnách. Měl jsem z něj pocit, že si uvědomil až později, jak moc těsně byl na mě namáčknutý a jak by to asi působilo, kdyby tam někdo vešel a viděl nás. Jeho pohled se však změnil. Byl potutelný, záhadný a přitom jsem z něj jasně dokázal vyčíst radost z faktu, že i já se bojím toho, že o něj úplně přijdu. Občas mi připadalo, že to zjištění mu vlilo do žil novou energii.

Josh se na boxerky zeptal jen jednou a zdál se velice pobavený. Namítl, že když jsem mu vyprávěl, že jsme se s Dominikem hádali v umývárnách, myslel si, že jsme u toho byli oblečení a suší. Ze své vlastní vůle jsem mu nakonec řekl úplně celou pravdu a od té doby jsme se k tomu ani nijak nedostali. Joshe totiž především zajímal můj hlas. Nazval ho unikátním a naprosto jedinečným, u čehož jsem se neubránil smíchu a zároveň jsem byl červený jako rajče. Od té chvíle mě nutí zpívat každý večer. Společně už jsme stačili projít jak můj, tak jeho playlist s nejoblíbenějšími songy. A musím uznat, že máme společný vkus na hudbu, jelikož se polovina písniček v našich mobilech schodovala, a tak nebylo těžké najít nějakou, kterou bychom si mohli střihnout. Pokaždé, když se můj hlas protnul s tím jeho, jsem se dostal do úplně jiné dimenze, kde neexistoval nikdo jiný. Jen my dva. A nebudu lhát, že jsem si často přál, aby přede mnou seděl Dominik a já mu těmi písničkami mohl říct, jak všechno cítím. Bylo by tak jednoduché mu to naznačit písněmi.

Lucy stačily prasknout nervy ještě celkem třikrát, přičemž jeden večer potají přespala u nás, protože si Trisha na chatku dovedla nějakého kluka a prachsprostě Lucy vyhodila. Divil jsem se, že na to Lucy nakonec kývla a nechala ji chatku pro sebe. Druhý den ráno jsem však pochopil, proč to udělala. Měla navrch a mohla tím Trishu vydírat. Řekl jsem si, že si Lucy určitě neznepřátelím. Bůh ví, jak bych dopadl.

Celé tři dny jsme hráli sportovní i vědomostní hry a seznamovali se mezi sebou. Josh neustále trval na tom, ať s ním jdu za jeho kamarády a předvedu jim svůj talent. Rázně jsem odmítl a řekl mu, že ani lechtáním mě nepřinutí. On se o to opravdu pokusil, ale nevyšlo mu to. A tak od svého plánu, jak mě znemožnit, nakonec až s chladem odstoupil.

No a teď je tu čtvrtek podvečer a my máme jen chvilinku oddych, než se odebereme na večeři, na níž nám mají profesoři oznámit nějaké překvapení. Mezi studenty se okamžitě začalo proslýchat, že se bude jednat buď o táborák, o čemž pochybuji, když Josh říkal, že ten připadá až na poslední večer zde, anebo diskotéka, která se zdála být víc, než pravděpodobnější. Před chvílí jsem totiž zahlédl kouče, jak táhne dvě obrovské reprobedny do hlavní budovy. Abych však pravdu řekl, z diskotéky nijak nadšený nejsem. Nebaví mě takové akce, ale aspoň bude prodloužená večerka.

V ruce držím mobil a v kontaktech hledám mámino číslo. Mám v plánu ji konečně zavolat. Už teď však vím, že mě nejspíš zabije za to, že jsem od soboty nebyl schopný zavolat, a kdyby mi nenapsali, ani bych se jim sám od sebe neozval. Vsadím se, že až přijedu domů, pěkně si to slíznu. Divné mi však přijde, že za dnešek mi od ní nepřišla ještě žádná textovka. Právě proto jsem se odhodlal jí zavolat.

Společnost mi dělá Josh, který leží na své posteli a opět si hází míčkem do stropu a působí u toho, jako by tu ani nebyl. Jako by se zamyslel nad něčím, co ho urputně trápí. Musím z něj vytáhnout, o co se jedná. Budu doufat, že bude se svou odpovědí upřímný.

Vytáčím číslo a telefon si přiložím k uchu, z něhož se zpočátku ozývá jen tůtání oznamující, že se čeká, až to na druhé straně zvednou. A tak čekám. A čekám. Začínám mít neblahý pocit, že se něco stalo, protože mamka svůj mobil kontroluje většinou každých pět minut, když jsem pryč z domu. Teď to však trvá až nepřirozeně dlouho a moje srdce začíná obalovat bublina strachu.