HIM✔

40. Kapitola

 Můžete jen hádat, koho si ten ďábel vybral na vysvětlení toho, jak to u nás chodí a co všechno jsme už probrali. Ano, samozřejmě, že Dominika, na něhož se už od samého začátku culila ze všech nejvíc. Myslel jsem, že vyskočím z té lavice a zabiju tu mrchu na místě. Lucy mě však uklidnila, že Dominik je můj, což ostatně i dokazují ty zprávy v mém mobilu. Jenže ty hladové pohledy, které si vyměňovali během toho, co je profesorka posadila vedle sebe, mě přiváděly do stavu šílenství. Ještě nikdy v životě jsem k nikomu necítil tak neuhasitelný vztek a nenávist, jako právě k té černovlasé mumii.

Samozřejmě, že z mého odhodlání, že se budu věnovat vyučování, nezbylo nic víc, než jen pouhý prach, který byl roznesen větrem. Nemohl jsem z těch dvou spustit oči a nemohl jsem dokonce ani pořádně vnímat to, co mi říká Lucy. Veškerá moje pozornost se točila jen kolem nich dvou. A moje mysl si začínala představovat, že to, co se mi v noci zdálo, byla jen předzvěst něčeho opravdu zlého, co sebou přinesla ona.

Když vyučování skončilo, byl jsem tak dopálený, že jsem Dominikovi napsal, ať na mě nečeká, že mám dnes moc práce. Tak nějak jsem předpovídal, že po dnešku mi stejně napíše jen něco ve smyslu, že to je v pořádku. Jenže on se vyptával a chtěl vědět, co budu dělat. Že si prý naplánoval pěkné odpoledne pro nás dva. Měl jsem sto chutí mu napsat, ať k sobě pozve Ashley, která se chodbami školy nesla, jako by jí to tu všechno patřilo. Krotil jsem se však a odepsal jsem pouze, že budu mámě pomáhat doma uklízet. Nemohl jsem před Dominika přijít v takovém rozpoložení už jen z jednoho prostého důvodu. Asi bych vybuchl jako časovaná bomba a stal se tak pokryteckým v jeho očích, protože to přesně já mu ohledně Joshe vyčítal. Žárlivé scény.

Samo sebou, že jsem z jeho zpráv poznal, že mi nevěří ani za mák, přesto mi na to odpověděl, že kdyby mi zbyl čas, mám se za ním zastavit. Najednou ta konverzace působila jako bitevní pole, protože on poznal, že jsem na něj naštvaný. A určitě musel vědět, co ve mně vyvolalo takovou reakci.

Jenže z jednoho dne se staly tři další, během nichž měl Dominik na starost Ashley a já se mu vyhýbal jak jen mohl. Nemohl jsem si zkrátka pomoct, ale ten sen se vracel každou noc a já už se po čtyři dny pořádně nevyspal. Samozřejmě, že se to vyhýbání neobešlo bez vyčítavých zpráv, v nichž mi Dominik začal vyčítat, že mě omrzel. Každý jeho pohled prozrazoval, že jsem ho zklamal, a že by rád věděl, co přesně zapřičiňuje moje chování. A já nabíral neblahý pocit, že on opravdu netuší, co mě tak neskutečně dostává do nepříčetného stavu.

Nastala sobota a já věděl, že se Dominik bude vyžadovat toho, abych se u něj zastavil. Máme přece volný víkend. Jenže můj telefon zel prázdnotou už od samého rána. Teď jsou právě tři hodiny odpoledne a jedinou zprávu, kterou jsem za celý den dostal, byla od Joshe, jestli se může zastavit. Odpověděl jsem kladně, i když stále doufám, že se Dominik vzpamatuje a napíše mi. Jak se však zdá, moje chování ho přestalo bavit stejně tak, jako mě jeho laškování s Ashley, která všem věnovala své významné pohledy. Nijak se totiž nezdálo, že by si od ní Dominik chtěl odsednout. A čím dál tím méně se díval mým směrem.

Část mě si uvědomuje, že si za to můžu sám, protože se chovám jako idiot. Ta druhá ovšem argumentuje přesvědčivě a to především tím, že se Dominik na Ashley kouká až moc hravě a zainteresovaně. Což nevěstí nic dobrého a našemu vztahu to ani trochu neprospívá.

Z usilovného přemýšlení, zda mi ještě dneska napíše, mě vytrhuje klepání a následné otevření dveří, v nichž se objevuje Josh s vřelým úsměvem, kterému ovšem něco chybí. Nestačím ho však ani pořádně sjet pohledem, protože zpoza jeho zad vychází i Courtney a Lucy, které jsem vůbec nečekal. Tedy hlavně Courtney ne. Ve škole se vlastně spíš jen zdravíme, ale že bychom byli bůh ví jak velcí přátelé, se říct nedá.