HIM✔

33. Kapitola

 Absolutně nemám ponětí o tom, jak bych popsal to, co se uvnitř mě teď děje. Všechno křičí samou radostí, zatímco se jeho rty stále naléhavěji třou o ty moje a nenásilně si vydobývají cestu. Každý polibek mě jen utvrzuje v tom, že jsem bezhlavě v tom a nic mě nedokáže zachránit. Jeho ruce mi potvrzují, že je jedno, kde se mě dotkne, moje tělo na to reaguje stejným způsobem jako jeho. V hlavě mám pusto a prázdno, jako by mozek vzdal veškerou snahu protestovat proti tomu, co se děje.

Horké ruce zkoumají mou kůži pod tričkem a já mám co dělat, abych se okamžitě nezbláznil. Ani jeden z těch snů, které jsem o něm měl, mě nedokázal připravit na realitu, která ještě před pár minutami byla tak strašně nejasná a vidina toho, že mě kdy Dominik znovu políbí, přicházela v zatracení. Nikdy bych si nepomyslel, že se stane právě tohle. Spíš jsem čekal ostrou hádku plnou bouřlivých argumentů, kterými bych zraňoval já jeho a on mě. Čekal jsem, že mi bude stát tváří v tvář a narušovat můj osobní prostor, byl jsem však přesvědčený, že ho do svého intimního zázemí nepustím. Jenže on dokázal moje odhodlání zlomit tak lehce, jako slabý klacíček. Jako pouhou větvičku.

Přívaly emocí se na mě stále řítí, jako tisíc ostrých hrotů, které se však těsně před mým srdcem změní v něco, co nedokážu popsat. Jako by ty hroty byly namočeny v jedu, který otupuje moje smysli a šálí veškeré moje vnímání. Jed, který mi způsobuje tak silně příjemné pocity, že si nejsem jistý, zda je ještě dokáži vůbec zvládnout a nesesypat se tu jako obyčejný pytel brambor. A strůjcem toho všeho je můj bývalý nejlepší přítel. Přítel, který uhranul moje srdce tak, jako ještě nikdo před ním.

Nakonec se naše rty rozdělí, když se jeho ruce dostávají k mému pásku. Ještě ho nemůžu pustit tak daleko. Nejsem na to připravený a nechci nic z toho uspěchat. Sice mě polévá chtíč a vášeň, ale takhle daleko jsem nemyslel ani já. Ano, ve snech jsem to prožil snad tísícem způsobů a bylo to opravdu úžasné. Jenže tohle je realita a já ani zdaleka nejsem tak odvážný, jako ve svých snech. Navíc je před námi spousta vysvětlování. Hlavně z jeho strany.

„Počkej," zadržím jeho ruce v těch svých a zadýchaně se na něj podívám. Jeho tváře doslova hoří a v očích plane oheň, kterým by mě mohl spálit na uhel a bylo by mi to příjemné. V tom ohni je všechno, co cítím i já. Přesto to překrývá hlavně chtíč. „J-já ještě nemůžu."

Stisk pod náporem mých dlaní povolí a on mi pohled opětuje s porozuměním. Jako by s tím sám počítal. Stále mám co dělat, abych se udržel na nohách a nesesypal se mu tu. Nevím, co by pak dělal, kdyby doktorům musel vysvětlovat, co všechno se tu odehrálo a jaký vliv to na mě mělo.

Svoje ruce přenese na mé tváře a naposledy mě políbí jako znamení toho, že to naprosto chápe. Je to zase úplně jiný polibek. Ne tak drásající a dravý, spíš jemný jako pohlazení chladného vzduchu v létě. Svou blízkost však nijak nezmenšuje. Stále mě vězní mezi svým tělem a dveřmi. Tak nějak si nejsem jistý, že cítím bít jen svoje srdce, protože kdyby bilo opravdu v tak rychlých a nepravidelných intervalech, zřejmě by to znamenalo něco hodně špatného. Jenže když tak cítím na svých tvářích jeho rychlý a zadrhávající se dech, je mi jasné, že cítím i to jeho. A tak nějak mě těší, že to všechno s ním dělá takové věci, jako se mnou.

„Asi bych měl přestat narušovat tvůj intimní prostor," namítne šeptem s úsměvem, čímž způsobí další hrknutí v mém těle. Sledovat jeho úsměv je totiž něco tak nadpozemsky krásného. A uvědomuji si, že teď už se nemusím držet zpátky a můžu se ho dotýkat, a proto dlaní přejedu po jeho hladké tváři bez jediné chybičky.

„Možná jo, ale stejně vím, že to uděláš ještě milionkrát," usměji se já. Díky tomu polibku se cítím tak bezostyšně skvěle. A díky faktu, že se ho můžu dotýkat, se všechno jen umocňuje. Že se nemusím bát toho, že by na moje tajemství přišel, protože už ho ví. Že se před ním konečně nemusím schovávat a mohu mu od plic vysvětlit, jak moc zdrcující bylo sledovat ho, když líbal Trishu.