HIM✔

18. Kapitola

 Zápas byl nakonec nerozhodný a kapitáni, kterými byli Dominik a Stewart, nakonec usoudili, že bude lepší, když se vzdáme všichni najednou. Kouč chtěl sice vidět pořádnou hru a vztekal se, že jsou kluci měkoty, ale upřímně, měli jsme toho opravdu všichni dost a těšili jsme se, až se budeme moci pustit do něčeho jiného. Dokonce i profesorky, které měly dávat pozor, si nakonec sedly do trávy a povídali si o svých ratolestích a mužích, kteří na ně čekají doma. Jedničku samozřejmě nedostal nikdo, a kupodivu se ani nikdo neozýval nesouhlasně na koučův účet.

Ani jsem se nenadál a nastal zase večer. Přijde mi, jako by tu čas běžel jinak, mnohem rychleji a já nestíhal vstřebávat všechno, co se kolem mě děje. Možná za to může fakt, že jsem polovinu času polemizoval o tom, co se děje mezi mnou a ním. A taky o tom, za jak krátký čas se Josh dokázal prokousat těmi bariérami a stát se člověkem, na němž mi opravdu záleží.

Při hře to díky mě schytal docela silně do paže, a i když si hrál na tvrďáka, viděl jsem, že ho to doopravdy bolí. Nechápu, proč se mě při hře snažil tolik chránit. Každý se vždycky stará jen sám o sebe a ačkoliv se jedná o týmovou hru, jedinci si vždy postaví svoje blaho před to vlastní. Tak, jako to dělává každý na tělocviku. Všichni jedeme sami za sebe. Jenže on ne a z nějakého důvodu přišel na to, že potřebuji chránit.

Všude panuje klid, což mě utvrzuje v tom, že jsem si opět vybral nejlepší čas na sprchu. Většinu času se vždycky největší randál kolem sprch koná hned po večeři. Zpravidla se tam nahrnou fotbalisti a u druhých dveří, do dámských sprch, stojí dívky ve frontě a tváří se nadmíru znepokojeně. Dnes jsem byl dokonce svědkem Lucyina dalšího výbuchu a to přímo přede všemi. Jako všechny dívky, i ona stála ve frontě a čekala až se dveře otevřou, když v tom si před ni a další spoustu holek stoupla Trisha s dvěma holkama a něčemu se nepřirozeně chichotali. Opřel jsem se tedy o dveře od záchodů a čekal, co se bude dít, protože nejenom Lucy, ale i ty holky stojící za ní začaly brunátnět v obličeji.

Nakonec to Lucy nevydržela, popadla Trishu za ruku, přičemž její dvě kolegyně odtáhly tím samým způsobem ostatní dívky a postrčily je až na konec. Trisha se ohrazovala tím, že půjde za profesorským sborem a všechno jim řekne. Přišel jsem si v tu chvíli jako v mateřské školce. Jedna z holek ukázala směrem do horního rohu, pod nímž jsem stál já a kde se vyjímala docela slušná kamera, na níž svítilo červené světýlko. Trisha i její kolegyně sklaply a zdálo se, že se Lucyina fan army zase o několik lidí rozrostla. Upřímně, mám z ní radost.

Vystupuji po schodech do hlavní budovy a naposledy se zadívám na chatky. Všechny do jedné jsou zavřené a v některých se dokonce ani nesvítí. Jako by dnešek zmohl opravdu všechny. Když si to tak vezmu, před deseti minutami mělo zaznít upozornění, že za půl hodiny bude desátá hodina večerní, což značilo večerku. Dnes se však nic takového neodehrálo a ani profesory jsem už dobrou hodinu nikde neviděl. Ještě aby nebyli zmožení, když za celý den prakticky nehnuli brvou.

Otevírám prosklené hlavní dveře a dostávám se do vstupního sálu, odkud mířím do levé strany. Už se chystám chytit za kliku, když v tom mou tvář prozáří světlo ze škvíry v pootevřených dveřích. Že by se nějaký opozdilec přišel vykoupat? Rozevřu tedy dveře a jakmile jsem uvnitř, ihned je zase zavřu. Ze sprchových koutů se ozývá voda, což značí, že se opravdu někdo sprchuje. Budu jen doufat, že to nebude trenér nebo dokonce majitel. I když si myslím, že ten má sprchu v pokoji.

Chvíli tedy čekám, až se voda vypne a běží mi tak čas na to, abych se co nejdéle zdržel pod příjemnou tekoucí vodou. Jenže dotyčný se ani po deseti minutách nemá k tomu, aby ze sprchy vyšel, a tak se svlékám a nechávám na sobě jen boxerky, které už si stejně na sebe tenhle týden nevezmu a skončí v igelitové tašce.