HIM✔

24. Kapitola

 Ráno a krutá realita zasahují až příliš brzy. Zdál se mi totiž sen, v němž je všechno v naprosté pohodě a já nemám co tajit. Sen, ve kterém se směji s rodiči, kterým nemusím oznamovat, že jsem jiný. Sen, ve kterém jsme s Dominikem nejlepší kamarádi a nic víc. Sen, v němž jsem jen obyčejným klukem. Takovým, jako každý jiný. Bez velkého tajemství. Beze strachu a bez bolesti ze zlomeného srdce.

Jenže teď, kdy mi přes to jedno zatracené okno svítí slunce přímo do obličeje, si uvědomuji, že to byl opravdu jen příjemný sen a nic víc. Že jsem zase klukem, který má skoro před každým velké tajemství. Kterého doma nečeká nic jiného, než dlouhosáhlá debata plná především otázek. Na většinu z nichž si nedokážu odpovědět ani já sám. Kluk, který postavil mezi sebe a nejlepšího kamaráda obrněnou zeď tím, že se do něj bezhlavě zamiloval. A kluk, kterému včera večer prasklo srdce na tisíc kousíčků.

Moje uši zbystří několik hlasů. Ten jeden se mi do uší zapisuje okamžitě. Je to Josh, který s někým starostlivě rozmlouvá a několikrát i zaslechnu svoje vlastní jméno. Druhý hlas je hrubší a více mužnější. Ten bude určitě koučův. Co ale ti dva probírají? A proč při tom zaznívá moje jméno?

Unaveně rozevřu oči a zjišťuji, že se moje teorie potvrdila a Josh opravdu rozmlouvá s trenérem u vstupu do naší chatky. Oba upírají pohled na mě a proto se podepřu lokty a oba obdaruji zmateným pohledem, který mi opětují. Vzápětí se oba rozhodnou vejít dovnitř až ke mně, což je děsivé. Snažím se však nedat najevo pohoršení z toho, jak se přibližují.

Josh usedá k mým nohám, zatímco se kouč opře o madlo a oba se na mě koukají docela s velkou starostí. U Joshe mě to ani tak nepřekvapuje. Přece jen si se mnou včera zažil svoje a z diskotéky právě díky mně neměl vůbec nic. U kouče je to ovšem jiné. Jsem u něj zvyklý na přísný pohled, a tak se mi do hlavy dostává absurdní myšlenka, že ví, co se včera odehrálo a ví, co cítím vůči jednomu z jeho nejoblíbenějších žáků. Ta myšlenka je tak devastující, že mi jeden loket povolí a já mám co dělat, abych se udržel v pozici, v jaké se nacházím.

„Jak ti je?" hlesne první z nich. Totiž kouč. Jeho dotaz jen potvrzuje mou domněnku, což je opravdu znepokojivé. Zase mám chuť křičet.

„Dobře," odpovídám přesvědčeně, i když se dobře vůbec necítím. Právě naopak. Celé moje nitro je znavené a jen tak tak mě dokáže udržet na živu. Svým pláčem a také tou ledovou vodou jsem ho pěkně zmohl.

„Opravdu?" zeptá se kouč podezíravě. Jeho ostrý pohled na mě působí stejně tak, jako když se na mě podobným způsobem podívá otec. V tu chvíli jsem schopný mu říct celou pravdu. Jenže teď mě to nijak neoslabuje ani neochromuje. A slova nejsou potřeba, takže jen kývnu na souhlas.

„Dobrá, tak se běž opláchnout, převleč se a přidej se k nám. Tady Josh s tebou celou dobu zůstane. Kdyby se ti udělalo špatně, řekni to komukoliv z profesorů." Jeho pohled i tón jsou zase zpět v normálu a mně v hlavě vytane jeden velký otazník. Z čeho usoudil, že mi je špatně? Stále víc tím potvrzuje mou domněnku, kterou se však snažím popřít. Nepřichází v úvahu, aby to věděl. Jediní lidé, kteří tady o tom ví, jsou Lucy a Josh a pochybuji, že ti by se s tím svěřovali zrovna koučovi.

„Dobře," odpovím znovu jako kolovrátek a svěsím nohy z postele, přičemž si několikrát promnu tvář. Slyším, jak Josh děkuje koučovi, který mu klade na srdce, aby na mě dával pozor, že mi ani za mák nevěří. Nakonec se dveře zavírají a já spouštím ruce ze svých tváří.

Josh si mezitím sedá na svou postel a skenuje mě pohledem. Snažím se to však nevnímat. Stydím se mu po včerejšku jen podívat do očí. Připravil jsem ho o zábavu. Po té, co mě totiž našel v té umývárně, mě nechal vybrečet ve své náruči a následně mi pomohl dostat se na chatku. A co jsem tak zpozoroval, zůstal tady, protože se začal převlékat a následně jsem na svém boku ucítil jeho silnou paži. Zřejmě si ke mně lehl. To proto jsem asi usnul tak rychle.