HIM✔

63. Kapitola

 „Michaeli Daltone!" vyjekne na mě Lucy dalšího večera, kdy jsem se konečně odhodlal sednout k notebooku a zavolat jí. „Jak si vůbec představuješ, že mi jeden den nezavoláš? Jsi normální? Bála jsem se o tebe!"

Typická Lucy. S ničím jiným jsem vlastně ani nepočítal a už ráno jsem věděl, že až ji večer zavolám přes videohovory, bude na mě křičet jako smyslů zbavená. Po tom, co jsem si uvědomil, že moje tělo touží po uspokojení a Josh se nabízí jako ten nejvhodnější kandidát, jsem měl potřebu se někam zašít a nedávat o sobě moc vědět. Ihned, co mezi námi ta vypjatá chvíle odezněla a on se ze mě zvedl, přičemž jsem jako ve zpomaleném záběru sledoval jeho napínající se svaly, se jako jediná správná cesta jevily sprchy, do kterých jsem zaplul a nedovoloval své mysli, aby mě přitahovala zpět k té chvíli.

Na jednu stranu bych měl být rád, že se moje choutky přenášejí z Dominika na někoho jiného, jenže na tu druhou stranu jsem se cítil jako ten největší podrazák vůči mému bývalému příteli, což je opravdu k smíchu, když si vezmu, že on se tak v žádném případě necítil, když ojížděl tu černovlasou potvoru. Další věc byla, že kolem se kolem mě poslední dobou pohybuje až moc kluků a mužů, a že jsem si zkrátka mohl vybrat někoho jiného, než je můj nový nejlepší kamarád. Jenže osud jako by chtěl, abych se utápěl ve svých už tak děsivých myšlenkách ještě víc, mi do cesty postavil Joshe s naprosto božským tělem, po němž jsem každou chvílí toužil víc a víc.

Byl jsem tam schválně skoro hodinu, protože jsem doufal, že až se vrátím ze své horké terapie, objekt mého tělesného uspokojení bude spát. Jenže opak byl pravdou a on stále s odhalenou hrudí seděl na své posteli a hrál na kytaru svou nejoblíbenější písničku. Když se podíval na mě, tak nějak jsem nedokázal zastavit krev, která proudila do mých tváří, což způsobovalo horkost a ruměnec. A jak se zdálo, i on si nějakým způsobem uvědomil, že ta chvíle, která se nám přihodila, byla více, než nemístná.

„Buď v klidu," odvětím na to s klidem v hlase a šťastně se usměji, protože dnešní den se nesl v naprosto jiné atmosféře, než ty předešlé. I když začal naprosto katastrofálně. „Jen jsem byl včera na speciálním tréninku tance, pak jsem se vysprchoval a ani nevím jak, jsem zkrátka usnul. Toť vše."

Dá se říct, že jí sděluji pravdu, protože jen co jsem ulehl do postele, usnul jsem jako dudek a nebyl by mě schopný probudit vůbec nikdo. Důvodem se totiž stal neuvěřitelně silný sen, který mě do sebe vtáhl, jako bych ho prožíval ve skutečném světě. A byl tak neskutečně perverzní, že i teď se ve mně všechny vnitřnosti semknou v jednu a snaží se mě donutit udělat něco, co bych neměl. Předmětem onoho snu se totiž stal Josh. Nahý od hlavy až k patě.

„Vůbec se nevymlouvej! Prostě jsi mě jen včera nechtěl vidět, protože sis našel nový kamarády a na mě sereš," osočí mě Lucy naštvaně. „Ale neboj, až se vrátíš domů, pořádně si to vypiješ!"

Nevím, jestli se mám smát nebo brečet, protože Lucy působí tak odhodlaně, že nemám jistotu, jestli se dožiji dalších dní, až se vrátím domů. A když je moje nejlepší kamarádka k něčemu odhodlaná, udělá to. Jak říkám, je neradno si s ní zahrávat, protože je schopná udělat vám ze života skutečné peklo.

„Ale vůbec ne," zasměje se Josh a stoupne si za mě, což způsobí napnutí celého mého těla a značnou nervozitu, která se jistě odráží i v mých očích. To, jak mi dýchá na boční stranu krku, mi připomíná moment ze snu, kdy mi šeptal, jak moc mě chce. Mírně a nepovšimnutě zatřepu hlavou, abych vyhnal ty naprosto nevhodné vzpomínky. Tohle nejde. A už vůbec ne s Joshem, jinak se z toho zblázním. „Fakt dostal včera docela slušně zabrat. A večer jsem mu nedal pokoj já a nutil ho tady tancovat."