HIM✔

28. Kapitola

 Jak bych mohl popsat další situaci? Nastal den, kterým celý tenhle amfiteátr skončí a my se všichni vrátíme domů a s postupem času budeme zapomínat na každičký detail, který se tu odehrál. Ostatně už od rána nám to připomínají profesoři, kteří už u snídaně vypadali velmi natěšeně, že pojedou domů. V řadách studentů však nadšení nebylo tak znát a to především z toho důvodu, že se v pondělí zase všichni uvidíme ve školních lavicích a vše se vrátí do normálu. Tedy skoro u všech bude všechno naprosto stejné, jako když jsme minulou sobotu nastupovali do autobusu a říkali si, jak bude tenhle týden otravný.

Kdyby se nestalo za ten týden mnoho věcí, asi bych se těšil také. Jenže s každou odbytou minutou si říkám, že by bylo nejlepší zůstat tady a už se do města nikdy nevracet. Nastřádal jsem si tu tolik vzpomínek. Většina je spíš mizerných, než dobrých, ale na všem se snažím hledat pozitiva. Jako například, že se už od rána cítím mnohem volnější, než bylo možné během toho půlroku utajování. Doma mě sice čeká dlouhosáhlá konverzace s rodiči o mé orientaci, ale přesto si myslím, že to nakonec všechno dopadne dobře. Přesně tak, jak se mi do hlavy snažili vtlouct Lucy s Joshem. Další pozitivum je, že už to ví Dominik. Dominik, který se při snídani tvářil nepřítomně, jako by se sám zasekl v koloběhu času a neustále si musel přehrávat, co se mezi námi dvěma stalo. Je to docela dost možné.

Negativ je tu samozřejmě víc. Mezi mnou a Dominikem už věci nebudou stejné tak, jako tomu bylo doposud. Dominik se mě nebude snažit nahánět a zjistit moje tajemství a především si určitě sám uvědomil, že není možné, abychom dostali naše přátelství tam, kde bylo před tolika měsíci. Další negativum je, že i když se základna těch, co to o mě ví, rozšířila, stále to budu muset tajit a dávat si pozor na pusu. Žijeme totiž ve světě, kdy stačí jediné slovo k tomu, aby vás dav odsoudil a odstrčil ze společenského života. Také si uvědomuji, že to pro Dominika je obrovským šokem a pokud se někomu nesvěří, bude se tím doslova dusit. Každopádně doufám, že tím člověkem budu já nebo někdo z mého blízkého okolí. A doufejme, že se nebude jednat o žádného fotbalistu. Uklidňují mě však slova, která o nich Dominik použil, když jsme byli u jezera. Nejsou jako my. Nerozumí nám.

Ovšem asi to největší pozitivum, které si odsud mohu odvést, je nově navázané přátelství s Joshem. Ten kluk za posledních pár dní dokázal něco, o co se mnozí snaží už delší dobu. Dokázal proniknout přes moje silné hradby a nakouknout na moje slabiny. A především je využít tak, aby to vlastně slabiny vůbec nebyly. Nebudu mu moci nikdy splatit dluh, který jsem si u něj udělal. Nikdy mu nebudu moci udělat takovou laskavost, jakou on prokázal mě.

Sice ve mně stále dřímá obava, že se nakonec zase nebudeme znát a všechno, co se tu mezi námi stalo, vejde v zapomnění. Jenže podle Joshových slov si myslím, že k tomu nedojde. Ostatně ze mě včera vyžebral telefonní číslo a všechny sociální sítě, které mám zřízené. Navíc mi sám ukázal, že všechny kontakty, které jsem mu poskytl, si okamžitě uložil do záložky s názvem Blízké. Docela dost mě to potěšilo.

A když teď tak přerovnávám všechny věci a snažím se je pečlivě naskládat do cestovní tašky, všechno, co se tu odehrálo, mi dělá opravdu radost. Protože každý špatný, radostný i šokující zážitek, který si odsud odvážím, vedl právě k tomuto pocitu. Pocitu částečné volnosti, který do mých žil vlévá novou sílu a novou chuť do života.

Z myšlenek mě vyruší rychlé otevření dveří a záplava zrzavých vlasů s vykulenými kukadly, které míří právě mým směrem. Právě teď se cítím, jako bych se měl propadnout pod zem. Lucy se totiž zdá nadmíru šokovaná. A když vidím, že v závěsu za ní jde Josh s červenými tvářemi, už asi tuším, proč je tak šokovaná.