87. kapitola 2/2

492 31 32
                                    

omg omg omg tato knížka má 10k přečtení!! to je úplně úžasný ksksjdjsk děkujuu <333 miluju vás strašně moc, jste skvělí <33

tato kapitola vychází dřív aa večer přidám ještě další, takže dnes budou dvě <3

Udělal jsem jen nějaký zeleninový salát, protože asi nebude mít chuť na nějaké těžké jídlo. Poté jsem mu udělal i nějaké pití s vydal jsem se zpátky do pokoje.

Loui už dávno spinkal, stále schoulený do klubíčka, zabalený v županu a peřině.

Jídlo a pití jsem položil na stůl a lehl jsem si k jeho spícímu tělíčku. Peřinu jsem si dal taky přes sebe, obejmul ho zezadu kolem pasu a přitiskl se k němu.

,,Harry..." Zamumlal ze spánku Loui a co nejvíce se na mě natiskl.

Políbil jsem ho do vlasů a nechal do dál spát.

Takto jsme leželi asi hodinu. Měli jsme času dost a Loui si musel pořádně odpočinout. Pak se ale zavrtěl a pomaličku otevřel oči.

,,Um, kolik je?" Pošeptal ospale.

,,Spinkej dál, máme ještě dost času, lásko." Usmál jsem se, hladíc ho po tváři.

On přikývl a na chvíli ještě zavřel oči. Spát se mu ale už nechtělo.

,,Promiň, že jsem byl tak mimo." Zamumlal a otočil ke mně hlavu.

,,To je úplně v pořádku, neomlouvej se za to. Jen chci vědět, jestli.. jsi v pohodě. V tu chvíli jsem si totiž nebyl jistý, jestli ti není nějak špatně..." Odvětil jsem nejistě.

,,Bylo mi skvěle, jen jsem byl strašně moc unavený. Fakt to bylo úžasné, jsi neskutečný. Nic lepšího jsem snad v životě nezažil." Vydechl spokojeně.

,,Oh, vážně?" Na tváři se mi objevil úsměv.

,,Tak úžasně jsem se ještě nikdy necítil."

,,To jsem moc rád, princezno." Políbil jsem ho na čelo.

,,A tobě se to líbilo?" Uculil se nad tím oslovením.

,,Bylo to skvělé, ani nevíš jak moc jsem si to užíval, jsem moc rád, že jsi vymyslel takovýto dárek. Doufám, že jsem tě moc nestrhal." Zasmál jsem se.

,,Jenom maličko." Taky se zasmál.

,,Promiň, zlato, ale nevypadalo to tak, že by se ti to v tu chvíli nelíbilo." Ušklíbl jsem se.

,,Ale já zase neřekl, že by mi to, že jsi mě strhal, vadilo." Odvětil.

,,Hmm, v tom případě to můžeme někdy zopakovat." Skousl jsem si ret.

,,S tím souhlasím. Jsi skvělý snoubenec po všech stránkách." Řekl pobaveně.

,,Když už jsme u tohoto, napadlo mě, jestli by sis nechtěl nechat i svoje příjmení. Oba bychom měli dvě, já bych si vzal i to tvoje." Navrhl jsem.

,,T-ty by jsi chtěl mé příjmení?" Zeptal se překvapeně.

,,Samozřejmě." Usmál jsem se.

,,Tak dobře, to by bylo fajn." Uculil se.

,,Dobře, zlato. To je ale teď jedno, ještě si pořádně odpočiň." Políbil jsem ho na tvář.

Loui sáhl rukou za sebe a přejel po mém boku.

,,Ty ses ještě neoblékl." Konstatoval.

,,Um, ne."

,,V tom případě pojď tady." Otočil se čelem ke mně a rozevřel svůj župan.

your smile || larry stylinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat