your smile || larry stylinson

17.kapitola

,,No konečně jste tady! Dneska máš vařit večeři Harry, čekáme na tebe a máme hlad tak makej!" Zavolal na nás hned Niall.

,,Promiňte, hned jsem tam." Povzdechl jsem si a vydal se do kuchyně.

,,Chceš nějak pomoct?" Zeptal se Loui který šel hned za mnou.

,,Pomůžeš mi tím že mě nebudeš provokovat a rušit." Zasmál jsem se a on mě probodl pohledem.

,,Dobřee, budu sedět a koukat se na tebe." Zaculil se a sedl si na linku. Ano, u nás byly totiž židle zřejmě jen na okrasu.

Pak si došel pro vázu s vodou a opatrně do ní položil růži.

Pustil jsem se do vaření prvního jídla co mě napadlo a po očku sledoval Louise který mě zaujatě pozoroval.

,,Copak?" Zeptal jsem se ho.

,,Ale nic." Usmál se a já jen pokrčil rameny a dodělal večeři.

Donesl jsem ji na stůl a zavolal kluky že už je večeře hotová. Ti se na ní hned hladově vrhli.

Když jsme dojedli, šli jsme ke mně do pokoje, vysvlékli se a lehli si do postele.

,,Dneska to bylo fajn." Usmál se Loui a nechal mě ať kolem něj obtočím jednu ruku.

,,Ano, to bylo." Políbil jsem ho do vlasů a přitulil se k němu.

Pak jsme v objetí usnuli.

***

,,Harryyy, už je deset hodin, vstávej." Pošeptal mi do ucha Loui a já pomalu otevřel oči.

Spatřil jsem jeho krásná modrá očka a musel jsem se usmát. Je tak krásný.

,,Dobré ráno." Řekl jsem a políbil ho.

,,Dobré ráno." Zamumlal mi do rtů, zvedl se a šel si pro oblečení. Na zemi se válelo nějaké moje tričko a on usoudil že si ho obleče, tak se pro něj ohnul.

Můj pohled právě skenoval jeho pozadí protože... no... měl na sobě jen spodní prádlo, a pohled na to jak se takto předkloněný mi moc na sebeovládání nepřidávalo.

Louis zvedl tričko a oblékl si ho, poté si vzal aji stejné černé rifle jako měl včera a taktéž si je oblékl.

Já jsem zamrkal, odtrhl pohled od jeho pozadí a taky se oblékl do tepláků a úplného trička.

Sešli jsme do kuchyně a dali si nějakou snídani.

Já musel neustále skenovat jeho zadek, jelikož ty rifle dokonale obepínaly jeho zadek.

,,Oči mám tady." Uchechtl se Louis když si všiml kam se koukám.

,,Nemáš nosit takové rifle." Ušklíbl jsem se a podíval se mu do očí.

,,Takže za to že mi čumíš na zadek můžu já?" Uchechtl se.

,,Přesně tak." Řekl jsem a zasmál se.

Když už se blížil oběd, seděli jsme s Louisem v jídelně na stole. Tedy Loui seděl, já stál mezi jeho rozkročenýma nohama a tak jsme si povídali. Musím se přiznat že jsem neposlouchal co říká a pohledem stále kmital mezi jeho očima a rtama.

,,Posloucháš mě vůbec?" Zeptal se Loui který si právě všiml že mu zírám na rty.

,,Momentálně mě více zajímají tvoje rty." Ušklíbl jsem se a on si povzdechl.

,,S tebou se nedá vůbec mluvit." Uchechtl se.

,,Samozřejmě že dá, o čempak by jsi chtěl mluvit?" Zeptal jsem se provokativně a skousl si ret.