your smile || larry stylinson

78.kapitola

Probudil jsem se uprostřed noci, díky silné bouřce a hlavně hlasitému hromu. Všiml jsem se, že se ke mně Loui křečovitě tiskne.

,,Copak, zlato?" Zeptal jsem se a obmotal jsem si ruku kolem jeho pasu.

Loui ke mně zvedl své ustrašené očička a silně sebou škubl při dalším hlasitém zvuku zvenčí.

,,Lásko, ty se bojíš bouřky?" Vydechl jsem a pohladil jsem ho po vlasech.

On pořád mlčel a pevně se ke mně tisknul.

,,Aww, notak princezno, nemusíš se bát." Usmál jsem se a přitáhl mu peřinu blíže ke krku.

Loui se na chviličku trochu pousmál, ale při dalším hlasitém zvuku pevně sevřel víčka k sobě a zabořil hlavu do mé hrudi.

,,Promiň..." Pošeptal ustrašeně.

,,Zlatíčko, je to v pořádku, jsi rozkošný když se ke mně tak tiskneš. Nemusíš se bát, jsem tady s tebou, se mnou jsi vždycky v bezpečí." Usmál jsem se a objímal jsem ho kolem pasu.

,,Děkuju..." Odvětil tiše.

,,Neděkuj mi, příště mě vzbuď lásko, kdykoliv mě můžeš vzbudit, ani trošku mi to nevadí." Řekl jsem a jednu nohu jsem si dal přes jeho pas, abych si ho k sobě ještě víc přitisknul.

,,Není se čeho bát, je to jenom bouřka, ju? Zkus spinkat, zůstanu vzbuzený dokud neusneš, abych si pohlídal že jsi hezky usnul." Dodal jsem a políbil jsem ho do vlasů.

,,Jsi úžasný... miluju tě..." Pošeptal a zabořil hlavu do mého krku.

,,Taky tě miluju, strašně moc, ale teď už spinkej." Usmál jsem se a on už více méně spokojeně zavřel oči.

***

,,Harryyy, vstávej." Vzbudil mě jeho krásný hlas u mého ucha.

,,Ještě ne..." Zamumlal jsem a otočil jsem hlavu na druhou stranu.

Loui nespokojeně zamručel, otočil mou hlavu zpátky a políbil mě.

,,Už je jedenáct, nemůžeš spát tak dlouho." Zasmál se a odhrnul mi pramínek vlasů z obličeje.

Já zatím ani neotevřel oči, jelikož jsem byl fakt unavený a nejradši bych ještě spal.

,,Můžu..." Odvětil jsem, hlavu jsem si položil na jeho hruď a nohu si dal přes jeho pas.

,,Notak Harryyy, pojď vstávat." Znovu se zasmál a pokusil se mě odstrčit, ale já se ho pevně držel a pustit jsem ho nehodlal.

,,Mně se nechce..." Zamumlal jsem ospale a zívnul jsem si.

,,Láskoo..." Povzdechl si Loui a já jsem se nad tím uculil.

,,Ještě chvilku..." Odvětil jsem unaveně a zavrtal jsem hlavu do jeho krku.

Loui poraženě vydechl a prstama zajel do mých vlasů. Když mě jimi začal vlasy prohrabovat, spokojeně jsem zavrněl.

Vadí mi, když mi někdo sahá na vlasy, ale od něj to miluju. Je to tak uklidňující a příjemné...

Po chvilce jsem přece jen usnul, ale asi jen na hodinu, protože pak mě vzbudilo otevírání dveří.

,,Už je oběd, tak-" Začal Liam, ale Loui ho přerušil.

,,Ticho, ať ho nevzbudíš." Sykl Loui tiše a pohladil mě po zádech.

,,Ten idiot fakt spí do dvanácti?" Zasmál se Liam.

,,Neříkej mu tak, není to idiot." Zavrčel Loui a obmotal si ruce kolem mého pasu. Aww, to bylo rozkošný.

,,No jasný, promiň." Uchechtl se Liam a byl jsem si jistý, že i protočil oči.