your smile || larry stylinson

58.kapitola

Po probuzení jsem se ještě se zavřenýma očima pokusil nahmatat Louiho, který tu už nebyl. První mi hlavou problesklo to, že už seš dolů nám udělat snídani, ale nakonec udeřila krutá realita a já si vzpomněl na vše co se včera stalo.

I přes to jsem se ale musel usmát, protože to že za mnou přišel mi dávalo o hodně větší naději. Sice jsem si nemyslel, že by takto přišel každou noc, ale jednou přišel, to mi stačilo.

Oblékl jsem si černé tepláky a tričko stejné barvy a sešel jsem dolů. Když jsem vešel do kuchyně, Loui seděl v tureckém sedu na stole a pil čaj. Zatím si mě nevšiml, takže jsem si ho mohl pořádně prohlédnout. Měl na sobě černé džíny a šedou mikinu. Ani jedno z toho nebylo moje, ale chápal jsem, proč asi nenosí moje oblečení. Nechápal jsem proč má mikinu, bylo docela horko.

Vypadal zase tak překrásně. Nejraději bych k němu došel a dlouze ho políbil. Tohle mě zabíjelo.

,,Dobré ráno." Usmál jsem se na něj, protože byl můj důvod se usmívat, takže mi stačilo ho vidět a moje nálada se hned zlepšila.

Loui sebou trhl a zvedl ke mně pohled. Chvíli jsme se koukali jeden druhému do očí, ale nakonec se podíval zpátky na svůj šálek čaje. ,,Dobré ráno..." Zamumlal.

Pousmál jsem se, protože jsem byl rád že se mnou vůbec mluví, a udělal jsem si kafe. Vlasy jsem si stáhl do rychlého drdolu, aby mi nezavazely, a posadil jsem se na stůl asi metr od něj.

Neustále jsem na něj otáčel hlavu a prohlížel si ho, protože byl strašně nádherný.

,,Nezírej na mě." Zavrčel bez toho, aby zvedl pohled od svého šálku čaje.

,,Jsi nádherný." Vydechl jsem dřív, než jsem si to stihl rozmyslet.

Loui ztuhl a otevřel pusu aby něco řekl, nakonec ale pusu zavřel. Všiml jsem si, že se trochu začervenal, ale rychle otočil hlavu jinam, abych si toho nevšiml.

,,Jsi roztomilý když se červenáš." Usmál jsem se a Loui se zhluboka nadechl.

,,Co chceš?" Vyjel po mně a konečně ke mně zvedl oči.

Viděl jsem v nich neskutečně moc bolesti.

,,Tebe." Odpověděl jsem jednoduše a on se zarazil nad mou upřímností.

,,Na to jsi měl myslet dřív." Odsekl, seskočil ze stolu a rychlým krokem odešel z místnosti.

Povzdechl jsem si a frustrovaně si prohrábl vlasy. Asi bych mu měl dát nějaký prostor a nemluvit na něj, ale to bych nezvládl. I přes to všechno se k němu budu chovat hezky a opakovat mu že je krásný. Nejsme spolu, ale to neznamená, že se k němu mám chovat jinak. Je nádherný, proč bych mu to nemohl říct.

I přes to jak se chová, vím že je rád že se k němu takto chovám. Vím že miluje když mu věnuju pozornost.

,,Dobré ráno." Řekl Liam když vešel do dveří.

,,Dobré ráno." Odvětil jsem a otočil k němu hlavu.

,,Co jsi mu řekl?" Zeptal se a já nechápavě nadzvedl obočí.

,,Proč?" Odvětil jsem.

,,Tentokrát nevypadal naštvaně, usmíval se." Uchechtl se Liam a posadil se vedle mě.

Spokojeně jsem se usmál, protože jsem teď měl jistotu že ho to nenaštvalo.

,,Spal se mnou." Usmál jsem se a Liam vytřeštil oči. ,,Teda jakože... lehl si za mnou, včera v noci." Dodal jsem projistotu. ,,Nemohl jsem spát, on pravděpodobně taky, tak za mnou někdy pozdě v noci došel." Usmál jsem se, protože při té vzpomínce jsem se cítil dobře.