79.kapitola

664 32 65
                                    

Probudilo mě lehké pohlazení po tváři a následný letmý polibek na rty.

,,Jsi tak překrásný..." Uslyšel jsem Louiho tichý, ještě rozespalý hlas.

To mě donutilo se usmát.

,,Ty nespíš?" Zeptal se zmateně Loui.

,,Teď jsem se probudil." Zamumlal jsem a pomalu jsem otevřel oči.

,,Už bude dvanáct." Oznámil mi a přisunul se ke mně blíž.

,,Mohl jsi mě vzbudit dřív." Uchechtl jsem se a nosem jsem se otřel o ten jeho.

,,Taky jsem se vzbudil až teď." Pokrčil rameny a položil si ruku na můj pas.

,,Hmm, tak to bychom mohli vynechat oběd a zaměřit se spíše na něco jiného, co říkáš?" Zavrněl jsem a přetočil jsem ho pod sebe.

,,Kluci! Polezte na oběd!" Ozvalo se zabušení na dveře a Niallův hlas.

,,Tak asi ne." Povzdechl jsem si a svalil jsem se vedle Louiho.

,,Budeme mít ještě dost času." Odvětil Loui a zasmál se.

,,Začíná mi chybět tvůj krásný zadeček." Ušklíbl jsem se a plácl jsem ho přes něj.

,,Nech toho, Harolde." Uchechtl se Loui a oddělal mou ruku. ,,Mně taky chybí jistá část tvého těla, ale teď musíme na ten oběd, takže makej." Mrkl na mě a vylezl z postele.

Hned jsem vstal taky a hrudníkem jsem se natiskl na jeho nahé záda.

,,Jakou část přesně myslíš?" Pošeptal jsem mu do ucha a ruce jsem si položil na jeho dokonale vykrojené boky.

,,To si asi zvládneš domyslet sám, ne?" Vydechl Loui, kterému se jen díky tomuto zrychlil tep i dech.

,,Rád bych to ale slyšel od tebe..." Začal jsem ho líbat zezadu na krk a přitiskl si za boky jeho zadek na svůj rozkrok.

,,Tak to si asi budeš muset počkat." Ušklíbl se Loui a prudce se ode mě odtrhl. Hodil po mně tričko a jedno si dám obléknul.

,,Ale notaak..." Povzdechl jsem si a on se rozesmál.

,,Obleč se a pojď." Vyplázl na mě jazyk a propletl si se mnou prsty.

,,Provokuješ." Ušklíbl jsem se a zmáčkl jsem mu zadek.

,,Můžeš si za to sám." Skousl si ret a táhl mě vem z pokoje.

Když jsme došli do kuchyně, v podstatě všichni měli už dojezeno, hlasitě si povídali a smáli se.

,,Ty máš nalakované nehty?" Zeptal se Zayn a nadzvedl obočí.

Všichni ztichli a podívali se na mě. Ihned jsem začal být nervózní, jelikož jsem se necítil úplně příjemně, když na mě všichni kvůli tomuto zírají.

,,Jo, vadí ti to snad?" Odvětil jsem a ucítil jsem, jak mi Loui konejšivě stiskl ruku.

,,Jako dělej si co chceš, jen je prostě divné když si kluci lakujou nehty." Pokrčil rameny a místnosti byla najednou neskutečně napjatá atmosféra.

,,Co je na tom divného?!" Vyjel po něm Loui a tentokrát jsem zase stiskl ruku já jemu.

,,Nic, jen prostě vypadá jak holka. Hraješ si na nějakého badboye, ale pak si nalakuješ nehty." Protočil oči a vydal se pryč z pokoje.

I přes to že jsem se ho pokusil zastavit se Loui vytrhl z mého sevření a nasupeně se vydal za Zaynem, nezapomněl za sebou prudce zabouchnout dveře.

your smile || larry stylinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat