your smile || larry stylinson

54.kapitola

Když jsem se probudil, pomalu jsem otevřel oči a zarazil se. Pokoj byl celý bílý a postel ve které jsem ležel nebyla moje. Byl jsem v nemocnici.

Otočil jsem hlavou a podíval se na spícího Louiho, který seděl na židli vedle mé postele a hlavu měl položenou na mém lůžku. Držel mě za ruku a pravidelně oddechoval.

Pak jsem si všiml Liama sedícího na židli kousek od mého lůžka jak hledí do mobilu.

,,Co dělám kurva v nemocnici?" Povzdechl jsem si a Liam ke mně rychle zvedl hlavu.

,,No konečně. Mluv tiše ať nevzbudíš Louiho, celou noc nespal." Odvětil tichým hlasem Liam a schoval si mobil do kapsy.

,,On nespal? Co tu vůbec dělám?" Sykl jsem.

,,Včera jsi omdlel a nemohli jsme tě probrat, tak jsme tě odvezli do nemocnice. Řekli nám, že musíme jít domů a přijít až další den, takže jsem musel Louiho doslova odnést pryč, protože tu chtěl zůstat s tebou, což nešlo. Prostě jsem si ho hodil přes rameno a odnesl ho pryč, jinak bychom ho z tadyma nedostali. Doma se zhroutil a pořád opakoval, že za to může on, že se choval jak idiot. Snažil jsem se ho uklidnit, což bylo fakt těžké, a říkal mu ať jde spát. On ale spát nechtěl, a řekl, že dokud nebude vědět že jsi v pořádku, tak spát nepůjde. Bylo to fakt namáhavé, protože se choval jak umanuté děcko. Celou noc nespal a čekal jen na to, až tady otevřou, aby mohl jít za tebou. Věř mi, že jsem ho fakt přemlouval ať jde spát, dokonce jsem ho dotáhl do postele, hodil na něj peřinu a řekl jsem, že jestli nepůjde ihned spát, nedovezu ho sem, protože v jeho stavu bych ho řídit opravdu nenechal. Ráno jsem tu s ním přijel přesně na dobu kdy otvírali, on došel za doktorem a ptal se jak na tom jsi a co s tebou je. On řekl že mu to říct nemůže, pokud není rodina nebo partner, takže po něm Loui začal řvát ať mu to okamžitě řekne a já ho musel zastavit dřív než by řekl že tvůj partner je, protože mi věř, že by to řekl. Když ho pustili i za tebou, sedl si tu na židli a v podstatě hned usnul." Dopověděl Liam svůj monolog a ušklíbl se.

,,Jak dlouho spí?" Zeptal jsem se.

,,Asi něco přes hodinu. Jak se cítíš?" Odvětil Liam.

,,Docela fajn, až na fakt že jsem v nemocnici." Uchechtl jsem se. ,,Děkuju ti, že jsi ho pohlídal."

Loui sebou lehce cukl a pomalu otevřel oči. Když si všiml že jsem vzbuzený, rychle se posadil a začal na mě chrlit otázky.

,,Ty už ses probudil? Jak ti je? Bolí tě něco? Ten hajzl mi nechtěl říct co s tebou je! Bolí tě hlava? Je ti blbě? Jak-"

,,Je mi dobře." Přerušil jsem ho.

,,Harry já se ti strašně moc omlouvám, choval jsem se jak idiot a nebral na vědomí to, že ti je blbě. Nevím co to do mě vjelo, prostě jsem měl být zticha, neměl jsem po tobě řvát, když k tomu nebyl důvod, promiň..." Dořekl a z očí mu vytekly další dvě slzy.

,,Notak, zlato, nemůžeš za to ty, ano? Neomlouvej se, za nic nemůžeš." Usmál jsem se na něj a setřel mu slzy. ,,Pojď ke mně." Natáhl jsem k němu ruce a Loui si stoupl a obmotal mi ruce kolem krky aby mě objal.

Objal jsem ho kolem pasu a přitiskl si ho k sobě.

,,Já asi počkám vedle, každou chvíli by měl přijít doktor, jen ať víte." Řekl Liam a odešel z pokoje.

,,Proč jsi sakra nespal?" Zeptal jsem se Louiho, protože vypadal opravdu unaveně.

,,Spal jsem." Odvětil Loui a posadil se na postel vedle mě.

,,Liam mi řekl něco jiného." Řekl jsem a taky se posadil.

Loui už otevřel pusu aby něco řekl, ale otevřely se dveře a dovnitř vešel doktor.